"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 31.kapitola

17. září 2016 v 9:53
31. kapitola
Od onoho dne letěl čas jako splašený, a navíc, mohla jsem si říkat, snoubenka Michaela Jacksona, to byl ten nejkrásnější dárek za celých 29 let, co jsem na světě. Ale i doma jsem to musela držet tak trochu v tajnosti, kdyby to věděl Richie, na náladě by mu to rozhodně nepřidalo. Navíc by to hned vyzvonil našim rodičům, chci to udržet v tajnosti. Chci jim to říct sama ruku v ruce s Michaelem v Anglii v mém rodném domě. Prozatím mi stačí důkaz, že mě s Michaelem spojí někdy v budoucnu víc než naše láska, krásný zásnubní prsten. Spokojeně si ho prohlížím, když vybírám z Michaelových desek, kterou pustím, rozhodla jsem se pro tu Vánoční z dob The Jackson 5. Michael se vynoří zpoza rohu sotva uslyší první tóny. A okamžitě se přidává tlumeným hlasem ke zpěvu, jako by neutekl ani den od doby, kdy ji s bratry nazpíval. Obdivuji ho pro jeho paměť a intelekt. Je to okouzlující muž.
Zpoza rohu vykoukne můj bratr v čepici Santa Clause a se specifickým: "Hou, hou, hou!" získá nadobro všechnu pozornost zase on. Cítím, že tohle budou krásné Vánoce. Jsem nejšťastnější za celý můj život, kdy jsem byla.
"Tak co, ségra, už jsi napsala dopis Santovi?" přiletí ke mně Richie a zazvoní mi obrovským zvonkem přímo u hlavy.
"Jo, napsala! Že chci klid! A normálního bráchu!" zasměju se.
"Neboj, to se ti brzy splní, rozhodl jsem se, že do Londýna odletím dřív než vy. Nechám vám tu taky trochu soukromí. Děkuju za tu noclehárnu…docela se to dalo přežít, vlažná voda, kadibudka, i ta strava se nechala sníst." směje se.
"Není zač… ale máš pravdu. Je čas se odstěhovat. Přeci jen…na takhle náročné hosty tu nesme zvyklí!" zakření se Michaela a obejme Richieho.
"Ale nebojte, na oběd tu ještě budu!!! Mimochodem…kdo dneska vaří?"
"To já nevím…ve skutečnosti jsem taky jenom host!" pověsím se Michaelovi okolo krku a políbím ho na tvář.
"Fajn…" řekne Michael rezignovaně "co teda chcete, moji vzácní hosti?" čapne mě do náručí a nese si mě k jmelí.
" Co třeba objednat KFC?" zasměju se jeho utrápenému výrazu.
"Výbornej nápad, už tam letím." bere sluchátko a nasazuje ženský hlásek. Hraje tak přesvědčivě, že já i brácha se válíme na zemi, až nemůžeme dýchat. A co teprve pozorovat Michaela, jak se snaží se nerozesmát do sluchátka. Objednal snad vše, co šlo. A od všeho chtěl 5 kusů.
"Pane bože…já umřu. Asi prasknu…"sedí zmožený snoubenec v křesle a hladí si dost nafouklé břicho.
"Podej mi ještě to křidýlko, lásko."
"Chceš se mi zabít a nevzít si mě?" kousnu do posledního kousku já.
"Ty mrcho jedna! To bylo moje!" bere do ruky kečup a bezhlavě ho na m stříká. Zůstanu sedět jako opařená. Jsem celá od kečupu. Celá. Musím vypadat jako čert. Nemůžu promluvit. Michael jen sedí a spokojeně se směje.
"Trošku se červenáš!" vysmívá se mi přímo do tváře.
"Né!!!" běží Mike zběsile z jídelny do chodby a snaží se vyhnout dlouhému proudu hořčice.
"Ty si to vypiješ!!" řvu a běžím za ním. Celá chodba je kečupovo hořčicová.
Michaela ušetřím až tehdy, když slyším zvuk telefonu. Klouže se po podlaze a doplachtí tak až ke stolku.
"Ahoj…"zasměje se Michael do sluchátka, a přitáhne si mě rukou okolo boků k sobě a potom si mě pevně chytne za zadek.
Lísám se k němu a líbám ho na krk, hladím po zádech a taky po zadku.
Baví se s Kennym o tom, že se musíme ještě sejít před Vánoci, že pro nás něco má. Je to šílené, už je 20. prosince. Michael mi po společné sprše oznamuje, že se jede do nemocnice. Když odcházíme, zaregistruji, že na stolku leží dopis. Je to výpis z bankovního účtu. Michael daroval na fond výzkumu léčby rakoviny asi 2 miliony dolarů! Jsem šokovaná a usvědčuje mě to v tom, jak moc a proč ho miluju. Nezmínil se ani slovem. Naložili jsme bráchu a vyhodili ho na letišti. Nebylo to moc dojemné a dlouhé loučení. Za 4 dny ho uvidíme znova.
"Lásko?" pokládám mu ruku na stehno, zatímco on řídí.
"Miluju tě… jsem ráda, že jsi tak štědrý a nic za to nechceš, ani uznání. Myslím ty peníze pro nemoci."
"Já tebe taky…"usměje se a hladí mě po vlasech, po očku po mě koukne a najednou mi natáhne před oči pramínek vlasů " Ty moje kečupová královno!"
V nemocnici jsme na tajňačku, všichni okolo mají radost, a co jeh hlavní, i Michael. Dělá mu to dobře, pomáhat dalším lidem. Dárky, povídání, hraní si, prostě uvolněná nálada, kterou kazí jen ono místo a ony choroby. Michael uklidňoval, chvástal, utěšoval ty malé uzlíčky neštěstí. Mě to nikdy nedělalo moc dobře, vidět někoho trpět, vidět unavené, životem otrávené a nemocné tváře. Natož malých dětí, které si zaslouží dlouhý šťastný život, který by měli mít před sebou… mnohdy už je ale na konci. Opravdu mi to není příjemné… Michael je na to dobře. Vidí rozzářené očička dětí a slyší smích. Já stále vidím slzy a nářek. Jsem z toho smutná a ještě k tomu můj pobyt v Anglii, nikdy předtím jsem si nemyslela, že bych mohla tak moc nechtít zpátky domů. Ano, určitě by se mi nechtělo domů, jelikož se mi v L.A. líbí…ale teď je to úplně jiná dimenze. Achjo, nervózní ťukání prsty, pocení dlaní, neusměrnitelný tok myšlenek. Už vím, co mi pomůže! Zběsile hledám v kabelce. V každé kabelce mám jednu cigaretu pro kritické chvilky. Jako teď!
"Michaele, prosím, omluv mě, jdu na WC." usměju se na něj.
"Dobře, vrať se mi brzy." Poté prohodí pár slov s Johnem, já mezitím už mizím za rohem a jsem u východu nemocnice. Cigareta je nalezena a nepoškozena. Díky bohu!
"Dobrý den, prosím vás, nemáte oheň?" oslovuji neznámého muže, v saku, blonďáka, hezká postava i tvářička.
"Jistě!" usměje se a vkládá si hořící cigaretu znovu do úst, zatímco mi podpaluje tu moji. Venku prší, takže musíme stát pod střechou nemocnice.
"Pacientka?" usměje se na mě a prohodí s lehkostí.
"Návštěva. Vy?" spokojeně nechávám moje plíce naplnit se kouřem.
"Doktor. Právě mi končí šichta… docela náročná." zasměje se, až poté si všimnu váčků pod očima.
"Jste chirurg?" tipuji.
"Jo, jo…jsem. Dneska nám přivezli vážnou nehodu. Byl to celkem masakr. Operace nám trvala skoro 10 hodin. Prostě no…jsem docela unavený, hlavně hladový. A ty hnusy z nemocnice bych nepřál nikomu!" znovu ukáže svoje krásně bílé zuby "Nechtěla byste se mnou zajít na takovou brzkou večeři?"
"Víte já…nemůžu. Je mi to moc líto ale…opravdu nemám čas." najednou v zádech ucítím něčí pohled a nepříjemný pocit. Je to John, netváří se zrovna nadšeně.
"Tak kdybyste kdykoliv čas měla, tady je moje vizitka." bylo by blbé nepřijmout ji, je to sice hezký chlap, ale…

"Děkuji vám… Naschle." třeseme si rukou a já odcházím jako pes s ocasem staženým mezi nohama… Michael stojí u Johnnyho a povídají si… vypadá nasraně…ne jen naštvaně, ale nasraně.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 17. září 2016 v 16:13 | Reagovat

Jé to je krásný jak s Michaelem blbnou, mají radost dobírají se.. :-D No a co ten závěr? Flirt a nasraný Mike, jaj, bude průšvich i když ne naštvaný,ale přímo nasraný Michael to zní zajímavě a líbí se mi to :D  :-D jen by nesměl být nasranej na mě :D

2 vercajackson vercajackson | 18. září 2016 v 23:14 | Reagovat

Myslím si, že Michaelova zamilovanost a jeho obvyklá ztřeštěnost by takhle nějak mohla vypadat :-D
A nasraný Michael? Sexy Michael. Aspoň doufám, že tak nakonec bude vypadat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama