"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 19. kapitola - 2. část

4. října 2014 v 21:57 |  Souhvězdí lásky-povídka
Pomalu a jistě se loučím s mým bytem, bratrem, výhledem na město a s mým minulým životem, který se změnil v okamžik, kdy jsme poznala mého milovaného. Trochu se mi bude stýskat, lhala bych, kdybych říkala, že ne. A vypadá to, že už se skoro neuvidím ani s Umou. Nemůžu na ni jentak vybalit s kým chodím, a že se k němu stěhuju. Ale každý musí přinést nějakou tu oběť. Mám zabaleno vše krom nepotřebnějších věcí, které jsou aktuální. Dneska sme se domluvili, že Michael přijede ke mně do bytu. Jíme pizzu, popcorn, pijeme Coca-colu, hrajeme Monopoly a díváme se na Bláznivou střelu se skvělým Leslie Nilsenem. Brácha se s Mickeym ješě moc necítí, ale pomalu se začínají zžívat. Je to moc dobrý večer, o to hůř se mi bude zítra odcházet. Mike už Richiemu nabídnul, že za námi může přijet. To samé prohlásil o Umě. Nijak jsem se raději nevyjadřovala…
Příští ráno mi mí chlapci pomáhají se stěhováním posledních krabic. Už se cítím lépe a docela se těším, až budu DOMA.
"Tak jo…pojďte ještě ke mně."zpoza zad vytahuju foťák a stojíc uprostřed nás fotím zády k našemu bytu.
"Tak se měj. Nezapoměň, že nájem se platí už 28."dávám mu poslední rady a nastupuju do auta.
"Ahoj."končí se smíchem konverzaci brácha. Jak se vzdalujeme centru, vzdalují se i smutné myšlenky a nahrazují je ty šťastné.
"A kde budu spinkat?"hraju si na hloupoučkou a mrkám psíma očima.
"Já myslel, že u mě, ale když se ti nechce… U Bublesse je taky místo."
"Tak to vypadá, že to budu muset přetrpět u tebe, drahouši."lýsám se k němu, ale v zápětí jsem odmítnuta jemným odstrčením.
"Zapoměla si? Za chvíli přijede Diana." Ano, tou známou myslel Dianu Ross. Moc ji neznám, ale pozor si na ni dám.
"Nebudu rušit. Mám dost starostí s vybalováním. Můžu si s sebou vzít Bublesse?"
"Dojdu pro něj."mrkne na mě. Bub je příjemný společník, to víte, když se v jednom domě sejdou dva úspěšní zpěváci a dobří přátele v jednom, místo pro mě není. Dostala jsem trochu žízeň a zvědavost, a tak se vypravuji do kuchyně nenápadně je zkontrolovat. Sotva se dostávám na chodbu, slyším její zvonivý smích vycházející právě z kuchyně. Posedávají na židličkách u kuchyňské linky a popijí šampaňské.
"...a potom vyjekla, vyskočila ze židle…"předvádí s chutí můj přítel a Diana se směje a směje.
"Dobrý den."nahodím co njepříznivější úsměv, co v této situaci svedu.
"Á, dobrý den."spřáhne ruce a běží si se mnou potřást rukou. Seznamujeme se a ona i on stále chtějí, abych s nima alespoň chvíli poseděla. Nechci, a tak se vymlouvám, že jsem unavená, a že si půjdu na chvíli lehnout. Mám pocit, že tady nemám kam utéct, jako bych se tu dusila. Tenhle pocit jsem tady ještě nikdy nezažila, vždy sem se tady cítila dobře, to teprve až teď...po jejich skvělém výstupu, který nějak nedokážu ocenit. Píšu Michaelovi, že jsem se šla projet, a ať na mě nečeká s obědem. Když odcházím ven, slyším ji jak o mě mluví: "Vypadá jako ta pravá pro tebe…"
"To jsem si myslel už několikrát...ale doufám, že ano."hlesne.
"Michaele, nech toho."sundavá mu ruku z té její. Víc slyšet ani nechci. Vím, že mě miluje, ale není mi to příjemné, slyšet, že si i o ní myslel, že je pro něj ta pravá. Ano, žárlím, žárlím moc… Diana je takový ten typ ženy, která když vejde do místnosti, vnese se s ní i noblesa, elagance, dozajista i sexappeal a i ženy si o ní pomyslí, že je to úžasná žena. Navíc sem slyšela, že je chytrá a moc vzdělaná. Je to ten typ ženy, kterou bych si byla přála být. A proto mě tak užírá, jak moc ji Michael obdivuje.
"Vše je v pořádku?" Ležíme u krbu, já mu ležím na stehnech a on si čte knihu. Rozhodla jsem se, že se mu o tom nebudu zmiňovat.
"Jasně, že ano…" Michael reaguje pobaveným výrazem a nadzvednutím obočím, tak lehce mě prokoukl.
"Vadila ti Diana, že?"poněkud smířeně a ani se špetkou překvapení mi oznamuje.
"Né! Ona mi nevadila...jenom... Vím, že si jí prý měl moc rád...a...dneska...šla jsem okolo vás, když jste se bavili o tom, že sis kdysy myslel, že je pro tebe ta pravá…"
"Miláčku, to bylo mladické okouzlení! Teď je ze mě starej pes!"
"A já sem co? Stará fena?"
"Chtěl jsem tím říct, že teď už sem zamilovaný doopravdy. Ne jako tehdy platonicky."
"Hmm."pomalu to začínám chápat.
"Ublížila ti moc?" Vím, že se provdala před několika lety...to musela Michaela bolet hodně.
"Dneska mi řekla, že by bylo lepší, kdybychom se už nescházeli. Ano, zabolelo to, po tolika letech, co jsem ji měl rád a postupem se z nás stali i dobří přátelé…"z úsměvu se vzápětí stává ustaraný výraz.
"Ale mám tady tebe, tebe miluju nejvíc na světě… a na tobě mi záleží nejvíc."
"Je mi to líto…"ani v nejměnším sem nepředpokládala, že by tahle debata mohla skončit tím, že budu plná lítosti a pochopení.
"A já tě miluju víc!"pevně ho objímám a na tváři mu alespoň na chvíli vykouzlím úsměv a zahřeju mu srdce.
A za těchto okolností vznikla píseň Who is it.





P.S.: Jelikož jsem se ve psaní v poslední době nezastavila, tudíž jsem vypsala insipiraci tak v příští době nečekejte moc nových dílů kapitoly. Doufám, že mě zase má milovaná múza navštíví a napíšu toho co nejvíce...a když je podzim mívám docela dobrou náladu z toho barevného listí okolo mě...takže by mi to mělo jít dobře. Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama