"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 18. kapitola - 2. část

26. září 2014 v 16:47 |  Souhvězdí lásky-povídka
"Michaele…"váhavě vyřknu jeho jméno.
"Není to žádost o ruku, jenom se ptám, jestli by sis mě někdy vzala v boudcnu. Já bych byl moc rád."podává mi vysvětlení.
"Ano, vzala bych si tě."s úsměvem přikyvuji a nakláním se k němu s polibkem.
"Miluju tě."špitne mi do ucha a vede mě ulicí zpět k našemu autu. V autě se líbáme, objímáme a mazlíme…
Francouzské polibky, francouzské milování… Američan a Angličanka. Jemné dotyky, letmé polibky, jemné, ale za to vzrušující pohyby, pomalé a hluboké, prostě krásné… Líbí se mi to, moc. Ležíme v posteli, téměř už svítá, takhle noc se nám protáhla.
"A kdy by sis mě chtěla vzít…?"snaží se znovu navázat na ono téma.
"Nevím, ale nejdřív bych s tebou chtěla bydlet, abychom se pozanli ještě lépe. Potom… kdykoliv."držíme se za ruce a pozorujeme, jak noční obloha ustupuje a nabízí opět pohled na denní oblohu, která přes ztmavlé mraky propouští paprsky slunce, jenž roztrhávají mračna a jejich dlouhé zářivě žluté až zlatavé nitky dosahují na zem… Pomalu opadává ta noční depresivní černá a přichází hřejivé ráno. Michael se ke mně ze zadu přvine a políbí mě na šíji.
"Takovéhle ráno chci už napořád…"usínali jsme, když světlo vysvytlo. Příštího odpoledne jsme měli snídaňooběd v posteli. Byla to ta pravá dovolená ve dvou. To romantické cukrování se, které jsem ještě nedávno odsuzovala v Umině případě do nás Paříž vdechla. Je to velice osvobozující, chovat se jako puberťáci a vidět i cítit tu lásku, co vám ten druhý dává s takovou radostí!
"Zajdeme si na večeři někam ven?"
"Rád…mám pro tebe překvapení. Myslím, že se ti bude líbit…"
"Překvapení od tebe, to se mi bude určitě líbit."
"Hm...myslím, že ano… Otevřít!"přikazuje mi nakonec a vkládá mi do úst kousek francouzského sýra a sám se napijí vína.
"Mohla bych být Francouzskou ve vteřině."
"Já měl vždy raději Angličanky…"moje srdce plesá radostí. Miluju ho, miluju ho, miluju ho. To je vše, to je celá pravda. Po projížďce na Seině se opravdu vypravujeme do restaurace, jak Michael slíbil. Koupila jsem mu moc hezké hodinky, sice to nebyly ty nejdražší a nejkvalitnější hodinky ve městě, ale mě se líbily a kupovala jsem je s láskou. Je to moc příjemný večer, sedíme v klasické restauraci, venkovní stolky jsou až na ten náš rezervovaný, všechny obsazeny, číšnice se usmívají a obletují je jako vosy za vidinou gáže. Vítr, který ve městě panoval po našem příjezdu už dávno odezněl, vystřídal ho líný, těžký, zteplalý vzduch. Hrajícího harmonikáře občas přerušovala jejich mluva nebo smích. Z kuchyně se linuly nejrůznější avšak lákavé vůně. Je to takový ten okamžik, o kterém si myslíte, že ho můžete zažít jen a pouze ve filmu či knize. Michael vypadá jinak, ale úžasně. Tvář má porostlou vousy, nemá na sobě ani make-up, ani oční linky. Vypadá sice trošku zanedbaně, ale mě se tak líbí. Dáváme se kuře spolu s výborným bílým vínem.
"Tady máš ode mě malý dárek."sunu rukou krabičku s hodinkami.
"Děkuju! Jsou moc hezké."prohlíží si je.
"Já pro tebe taky něco mám…"začne si prohledávat kapsy a ne a ne to najít.
"Asi jsem to zapomněl v hotelu…"
"Ty jsi hroznej."směju se a dopijím sklenku.
"Moje jediná špatná vlastnost, no!"směje se.
"A ještě k tomu jsi naivní… Odskočím si."líbám ho na tvář a mizím uvnitř budovy.
"Madam, neviděla jste tu krásnou ženu? Asi tak o dvacet kilo hubenější...blonďaté vlasy."vtipkuje a utahuje si ze mě. Dosedám na židli, ale v okamžiku se z ní znovu s vyjeknutím zvedám. Zpoza sebe vytahuhuji klíč spolu s přívěskem Eiffelovou věží, který mě bodl do zadku.
"Nastěhuješ se ke mně?" zazubí se na mě.
"Vážně?"nevěřícně se optám.
"Jistě."
"Moc ráda, děkuju, ale ne hned..."
"Proč se stále bojíš upevnění našeho vztahu? To mi nevěříš nebo...já už vážně nevím."posteskne se Michael.
"Chceš to řešit tady?"snažím se ho neúspěšně uklidnit.
"Jo, hci, tady nám stejně nikdo nerozumí."rozhodne
"Chci trochu času, musím si to vše vysvětlit s bratrem. A navíc...co kdybychom se rozešli? Nebudu mít kde bydlet."
"Ale my se nerozejdeme. To se nestane."ujišťuje mě a líbá mi ruku: "Chce se mnou bydlet?"
"Ano, chci, ale mohl by jsi mi dát měsíc?"

"Měsíc?"zoopakuje si "Dobrá, měsíc."usměje se a platí za naši věčeři.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 28. září 2014 v 9:39 | Reagovat

júúúúúúúúj krásne obrázky, krásny, príbeh, krásny Mike :-P ženská sa bojí nasťahovať hmmm... asi spadla z Marsu! :-?  :-D  :-D Ber Mikea inak ti ho ukradnem ja a môžeš bývať s bratom!! :-P  :-P  :-D krásny diel, milujem Paríž je to nádherné a kúzelné mesto.. plus bonus v krásnom meste krásny Mike hmmm.. :-D  :-P

2 vercajackson vercajackson | 28. září 2014 v 11:55 | Reagovat

Si to vem! Jaké je to nebezpečí trávit s Michaelem volný čas! :D Strká ti do postele tarantule, potom jede o půlnoci do města, aby házel na bezdomovce balónky s vodou... :-D Divím se, že ho někdy nechytli policajti... Chtěla bych vidět, co by po něm chtěli...moonwalk nebo snad zazpívat? :-)

No a Paříž...kdo by ji neměl rád! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama