"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 17.kapitola

7. září 2014 v 14:15 |  Souhvězdí lásky-povídka

17.kapitola






Francie, Francie, Francie. Přistáli jsme ve čtvtek večer. Je to tu úžasné, město žije, evropský vzduch je evropský vzduch, muži se zdají být galatnější než v USA ( i když mě je to ovšem jedno…), Eiffelka svítí rovnou do našeho okna v hotelu.
S Michaelem jsme vymysleli, že příští den bychom mohli jít na bruslařskou dráhu. Ovšem to jsme nevěděli, že ji budeme muset hledat po celém městě.
"Co říkáš na moji piruetu?"jsem šťastná, že jsem vůbec zvládla se na bruslích udržet, nestála jsem na nich od střední.
"Krása, krása…"bez jediného problému si ke mně přijede, jako by snad normálně chodil…je dokonalý ve všem.
"Nelžeš tak trochu?"
"Možná…"směje se a začne mi ujíždět. Snažím se ho dojet ale marně…
Náš výlet sem se spojil do jisté míry s Michaelovou povinností a ochotou, přivést látku na jeho kostým o něco dříve do LA. Po krasobruslení jsme zašli na fajn oběd do restaurace. Vycházíme před restauraci, já schoulená do Michaelova obětí, on upřený pohled na cestu k autu. Začíná podzim, vítr fouká a kabáty kolemjdoucích se s ním snaží zápasit, i když ve většině případů prohrávají, a vám se zaryje studený vzduch do kůže na krku. Dámy si přidržují klouboučky, nebo se snaží prorazit proud větru deštníky, který má snad každá správný Pařížan. Dámám šátek omotaný okolo krkku dělá tančící vlečku. Listy ze stromů začínají opadávat, tančí do rytmu větru, ulice jsou tak barevné, že to ve vás musí vyvolat alespoň malou radost, pokud tedy nejdete sami. To se vše zdá být jiné…ale já sama nejdu, Michael mě zahřívá svým tělem i láskou.
"Miláčku…já teď budu muset něco zařídit. Jestli chceš můžeš jezdit po městě, tady máš auto. Moc rád bych s tebou byl, ale nejde to…Na, tady máš kreditku." Přijde mi to, jako by mě chtěl co nejrychleji narvat do auta, abych už odjela.
"Dobře…a kdy se vrátíš do hotelu? Mám na tebe čekat?"
"Přijdu asi tak ve čtyři…měj se, užívej si Paříž."usměje se a políbí mě letmě na rty. Gentlemansky za mnou zabouchává dveře od auta a nakonec ještě zamává. Je to divné… Když se rozjíždí naše auto, k Michaelovi přistupuje nějaká žena a nastupují do jejího auta… Michaele…asi si mi něco zapomněl říct…ba ne… On by mě nikdy nepodvedl. Ale co když ano… Jedu si pro nějaké šaty, francouzské jen tak neseženu. Koupila jsem Michaelovi kravatu. Bojím se…zkouším mu volat, ale telefon má vypnutý. Zachovávám klid. Napouštím si vanu horké vody, pouštím si uklidňující hudbu. Nevím, čím to bylo, ale to voda mě snad rozpálila ještě víc, než jsem byla do teď, co když má ženskou?! Co když jezdí za tou Evropankou pravidelně, co když se semnou teď přijde rozejít a já budu jako ve filmech, samotná v cizím městě, odkopnutá mým bývalým, nebudu umět ani slovo a někdo mě okrade? Jak se dostanu domů?!! Co když se ztratím? Vůbec to tu neznám a jedinýma dvěma orientačníma bodama mi jsou Eiffelova věž a Vítězný oblouk! Ujímá se mě taková panika, že si nechávám na pokoj přinést mapku města a letáček s důležitými čísly. Jsem alespoň o trochu klidnější. Jsou čtyři hodiny, když mi Michael volá do hotelu, že se to trochu protáhlo, ale že už je na cestě. Slyším tam ženský hlas. Nemýlila jsem se. Nalévám si skleničku bílého vína, musím jít na vzduch. Podzimní paprsky slunce mi rozzařují slzy, co mi stékají po tvářích. Povím vám, že Paříž je nejhorší místo pro smutek, truchlení a porozchodovou krizi, jelikož na každém místě, kam se kouknete, uvidíte zamilovaný pár. Zabalená do hedvábného župánku se vracím brzy zpět do pokoje. Zrovna se otevírají dveře.
"Bonne journée."hraje si Michael na rodilého Francouze, objímá mě okolo boků a tiskne se ke mně. Jeho sako voní parfémem, který za prvné vůbec neznám, cítím ho tedy poprvé a za druhé je to rozhodně dámský parfém. Na tváři mi tak moc spokojený výraz…až mě to trochu děsí.
"Chybělas mi."
"Ty mě taky…"
"Tak co, sehnal si všechno? Kde to je?"vyzvýdám.
"Jo, jo…sehnal, přivezou mi to zítra ráno do pokoje."pomáhám mu sundat si sako a házím ho přes opěrku křesla, ze kterého je přímo výhled na onu monumentální stavbu Paříže.
"Promiň, že jsem přišel pozdě…bylo toho hodně."jde do koupelny a napouští si vanu teplou vodou.
"To nic…alespoň jsem se trochu regenerovala. Hezky voníš…"prohodím a jdu ke stolku s telefonem.
"Co si dáme na večeři?"
"Co chceš…objednej něco, čím mě překvapíš."
"Dobrá…"
Michael vylézá asi po půlhodince, kdy byl naložený ve vaně, ta vůně kterou měl na saku, jako by mě dusila. Je mi špatně…
"Teda…No, víš, já jsem alergický na česnek, takže si asi objednám něco jiné…"
"Aha…já budu mít asi alergii na ten tvůj nový parfém, který máš na saku…"
"Co?"nechápavě hodí hlavou, zatímco si vytírá vodu z vlasů.
"Slyšel jsi… Michaele… Ty někoho máš?"seberu poslendní kapku odvahy, poslední naději, že mi odpoví, že nikoho nemá a že mě miluje…
"…Víš Rose…"
"Takže mám pravdu?"začínám být zase trochu hysterická a tak mám poněkud pištivý tón hlasu.
"Jo, ano…máš pravdu. Někoho mám."koukne se na mě, jako by byl až překvapený, že o tom nevím. Jako by bylo naprosto v pořádku, že někoho má, jako by bylo naprosto v pořádku, že mě podvádí. Jako by byl snad nějaký dobrotivý, že se semnou projel do Francie, aby mi tady řekl, že má někoho jiného. Na hrudi cítím těžkost, srdce se mi svýrá stejně tak jako žaludek… To nemůže být pravdu…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama