"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 14.kapitola

26. srpna 2014 v 17:52 |  Souhvězdí lásky-povídka
14.kapitola






Mám výčitky svědomí, že jsme se tak rafli. A po té svatbě se cítím ještě hůř…Victor měl pravdu, můj přítel by tam měl být se mnou. Stejně tak, jako bych já měla být na sešlosti jeho rodiny. Už je to čtvrtý den a nikdo se nikomu o sobě nezmínil ani slovem. Jakoby vše co jsem do teď zažila byle jenom sen, tak vzdálený, že už ani nevím, jesli to je pravda nebo ne…
"Rose, dneska si pospeš, pojedem totiž za Michalovým kostymérem, Bushem. Pojdeš se mnou, dobře?"
"Jistě, už vyrážím z bytu."trošku lžu, jeho telefonát mě probudil. Hážu na sebe šaty, beru si nízké lodičky a peláším do práce. Jsem ještě víc nervózní, než při první pracovní schůzce. Tady už nejde jenom o možný trapas, tady jde o naši lásku. Cesta do Bushovi pobočky je docela dlouhá přes zasekané město. Kenny sám tvrdí, že jsme trochu ve skluzu, jestliže chceme, aby turné opravdu začalo příští rok na začátku. No, bude to ještě hodně práce. Když jsme na místě, musíme asi pět minut na Michaela ještě čekat, aby vše mohlo proběhnout hladce.
"Ahoj."pozdraví mě trochu nervózně a ihned ucukne pohledem. Chce se mi brečet. Co jsem to zase udělala… Michael má na tváři roušku. Představuje nám Michaela Bushe. Pan Bush mi podává ruku s pevným stiskem a dívá se na mě unavenýma očima. Páni, má delší vlasy než já, probleskne mi okamžitě hlavou. První o co se Michael zajímá, je jeho kostým na Thriller a Beat it. No tak, miláčku, koukni se na mě. Jenom jeden pohled, alespoň jeden důkaz, že ti na mě ještě záleží… Kdybych mohla, klekla bych si tady přede všema na kolena a prosila ho, aby mě vzal zpět. Vzpomeň si na to, jak jsme se poznávali, na naši dovolenou, na to jak jsi mě líbal, objímal, jak si mě miloval. Vzpomeň si, jak jsme spolu byli šťastní. Jak jsem tady pro tebe byla, když jsi potřeboval ať už jako kamarádka nebo přítelkyně. Prosím, dej mi alespoň jeden pohled…znamení. Chce se mi brečet! Koušu se do rtu, abych slzy zadržela, přejíždím nervózně očima ze všech zúčastněných, jestli se na mě někdo nedívá, nechci, aby viděly ty hloupé slzy, které ani ronit nechci, sklápím proto hlavu k mým deskám a nechávám stékat první slzy. A zrovna teď v tu nejmíň příhodnou situaci se na mě Michael podívá. Jako by ke mně chtěl přistoupit, ale rozum jeho nohy zastavil. Stírám si z tváře slzy a nenápadně se snažím dostat pryč z dohledu všech. Zalézám do skladu. Tam můj pláč propukává naplno, ale brečím do dlaní, aby nikdo neslyšel vzlykání. Tak moc se za sebe stydím, jsem profesionálka, takhle bych se chovat neměla. Nikdy jsem takhle neblba… Vyčítám si vše, úplně vše, vyčítám si snad i globální oteplování, cítím se opravdu mizerně. Poté co jsem ze sebe dostala to nejhorší brekem, vrátila jsem zpět. Michael se zrovna soukal do bundy, kterou bude mít na Beat it. Vypadala úžasně, na ramech měla bílé kamínky, zbytek budny byl rudý a vzorem byla…řekla bych hadí kůže. Myslím, že většina lidí, alespoň těch více všímavých, postřehla to, jak jsme si znovu vyměnily pohledy. V zádech jsem ucítila nepříjemný pohled, komu jinému by mohl patřit nežli mému šéfovi. Ještě hodinu jsem musela tohle vše přetrpět. Kenny se mi nabídl, že mě sveze rovnou domů, a tak jsem za ním pospíchala rovnou do auta.
"Hned jsem zpět. Zapomněla jsem si tam nějaké věci!!!"běžím přes kaluže a dobíhám zpět do budovy. Je tam prázdno, jenom zezadu se ozývá nějký hluk.
"Přišla jsem si jenom pro věci."dávám do pořádku, aby si nemysleli, že se jim sem někdo třeba vloupal. Slyším blížící se kroky. Jsou lehké, nehlučné, jako by spíš pohladu hladily, už teď se mi chvějou ruce, vím kdo to je. Zpoza rohu se vynořuje Michael už zase ve svém oblečení. Opět mě znejistí. Udělá pár kroků a je u mě. Trochu vyděšeně natahuje ruku a chytá mě za dlaň. Podíváme se na sebe znovu a ve stejnou chvíli oba řekneme: "Promiň."je to poněkud legrační, směšná, milá a zároveň tak moc uvolňující situace. Ze srdce mi spadl doposud ten největší kámen. Oba se začneme smát jako blázni a obejmeme se. Tisknu ho k sobě tak moc pevně…ještě před chvílí jsem si myslela, že jsem ho nadočisto ztratila.
"Chyběla jsi mi…"
"Ty mě taky…moc."přitlačí si mě ke zdi a líbá mě na ústa. Tak moc dychtivě.
"Bože, chci říct pardon…"naše rty se překvapeně rozpojují, pan Michael Bush nás načapal. Michael nakloní hlavu na stranu a sleduje svého přítele. Ten bez dalších poznámek zachází do jiné místonosti. Opřeme se o sebe čely a smějeme se.
"Už nikdy kvůli mě nebreč, jasné?"
"Jasné…"znovu ho líbnu. Z venku se ozývá troubení vozu, úplně jsem na Kenna zapomněla.
"Můžeš jet Kenny, já se o ni postarám."říká opřený o sklo auta a potutelně se na mě usmívá. Kenny vylézá z auta a opírá se o dveře.
"Jdi zatím do auta…"přikáže mi Michael, ale mě to nevadí, řekl to ochotným a mírným tónem, jakým mluví po většinu času. Kenny dál stojí u auta, když nasedám slyším už jen jak vyčítavě vyslovuje jeho jméno a kroutí přitom hlavou. Z gest a pohybů rtů ze situace vyčítám, jakoby se dohadovali. Michael na konci rozhovoru rozhodí ruce a trochu vystčí krk s hlavou dopředu. Kenny na to reaguje prostým hozením rameny a znovu zakroutí hlavou, už ale arogatněji než na začátku. Michael jde poněkud nabuzenou chůzí a Kenny taky nevypadá z rozhovoru nadšeně.
"O čem jste mluvili?"
"O tom, jak mi leze krkem, když mi ostatní chtějí řidit můj život."líbá mě, jako by se chtěl ujistit, že dělá opravdu správnou věc. Už mi to vše došlo. Šéf ho chtěl ochránit před tím, aby byl se mnou. Cítím se ještě víc nicotněji než v té místnosti s tváří mokrou od slz.
"Uma se už vdala…bylo to krásné."zdělujeme si novinky, co se udály za dobu, co jsme spolu nemluvili a pečeme přitom dort. Michael si ho vydupal.
"Je mi líto, že jsem tam taky nemohl být."
"Mě taky… Že neuhodneš, koho jsem tam potkala?"
"Hmm…tak to opravdu nevím."kroutí hlavou a ťuká si prsty do rytmu písně, která hraje v rádiu.
"Nemohl by jsi alepsoň předstírat zájem?"vyčítavě opáčím.
"Zajímá mě to! Jenom nevím koho by jsi mohla potkat, rodiče máš v Anglii, o bráchovi jsi nemluvila a Uma se vdávala, nikoho jiného neznám."
"Potkala jsem Victora."
"Toho bývalého?"zpozorní.
"Ano, říkali jsme si, že bychom mohli zajít na večeři, trochu si promluvit."načež zpozorní ještě víc.
"Aha…no to je… fajn."
"Kecám!"směju se a šťouchám ho do žeber.
"Nenávidím tě!"směje se taky.
"Víš…možná bych mu měl poslat děkovný koš. Že už spolu nejste…že teď tě mám pro sebe."nejraději bych mu dala facku, ale tím koncem to vylepšil, že mu místo toho dávám pusu.
"Tak co, jak vypadám?"ptám se při posledních úpravách v podobě nasazování náušnic a náhrdelníku, u zrcadla v Neverlandu.
"Maximálně krásně…perfektně."pomáhá mi zapnout náhrdelník a poté mě zezadu objímá.
"Lásko, už takhle sotva dýchám."pokládám mu ruku na bříško stažené nervozitou a korzetovými šaty.
"Nemusíš se bát! Teď přijedou jenom rodiče…"oba jsme na svých požadavcích ustoupili. Já ustoupila v tom, že rodinou sešlost odložíme na později a on zase zmenšil počet zúčastněných. Vše je zase při starém, akorát, že teď už víme, co vše od sebe můžeme čekat. Snažím se v Neverlandu být co nejvíce, jelikož Michael se usmířil s Kennem a tak ho pozval na ranč na čtrnáct dní. Bude se mi po něm stýskat. Nechce se mi tady být s nima oběma. Stačí mi to v práci, jak na mě Kenn kouká. Asi jsem ho trochu zklamala, taky si asi myslel, že jsem větší profesionálka, že si jen tak s někým z klientů nezačnu… Nevadí. Tak trochu jsem se sem nastěhovala. Mám tu už docela hodně věcí, je docela šok, když se vracím do svého bytu a zjistím, že tam nemám skoro žádné věci. Ale myslím si, že to, že se tady zdržuji víc nikomu nevadí, ani mě, Michaelovi, ani bráchovi a Emily.
"Moc mě těší."přikyvuji a třesu si rukou jak s Joem tak i maminkou. Katherine je od pohledu moc milá, silná, usměvavá a milující žena. Joe je Joe. Byla jsem na to tak trochu připravena od Michaela. Tváří se sice, jako by byl hodný, ale vypadá přísně, poněkud upjatě a…nepůsobí zkrátka moc dobře. Ale dám mu šanci. Třeba není tak hrozný.






P.S.: Prosím, hlasujte o tom, jak bude pokračovat příběh dál... :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama