"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 5.kapitola

16. července 2014 v 19:26 |  Souhvězdí lásky-povídka
Tak a je tu další »nudný« díl... Přeju příjemné čtení. Usmívající se


5. Kapitola





Chvíli ještě čekám, jestli něco řekne, ale po chvíli znovu zamlaská a zachrápe. Rozpojuji mu prsty a uvolňuji se tak z jeho sevření.
"Michaele?"špitnu, nechce se mi věřit, že už zase spí. Odpovědí mi je jenom hluboké ticho. Chvíli na posteli sedím jako opařená. Musím se usmívat. Michael Jackson mi řekl, že mě miluje. Božééé! Tak jó! Uklidníme se… Potřebuju na vzduch. Půjčím si jeho sako a házím si ho okolo ramen, aby mi nebyla zima. Tady u rovníku, jak jsem mohla zjisti za jeden den a z Mikovo vyprávění je po setmění chládek… Chvíli chodím okolo jezera, snažím se uklidnit a nadýchat se čerstvého vzduchu. V hlavě stále slyším tu větu… Nebo jsem se přeslechla? Neříkal "Rose, já ti děkuju…" ? Sedám si na břeh jezera a ráchám si nohy ve vodě. Je studená, ale to je právě to, co teď potřebuju. Zakláním hlavu a dívám se na hvězdy… Nevím, co bych k tomu měla říct…opravdu nevím. Ještě chvíli posedím u vody a na pokoj se vracím asi o půlnoci. Sako s pečlivostí pokládám na opěrku křesla, aby se nepomuchlalo. Dám mu ho zítra, dneska mě k němu do pokoje už nikdo nedostane…
Ráno jsem vstala už v osm hodin, jistota je jistota. Šla jsem udělat menší snídani a šla jsme se kouknout na Michaela, jestli už se projevuje jeho včerejší řádění nebo jestli ještě spí. Nevím, jestli je tak odolný nebo co, ale spí si jako mimino. V klídku si tam leží a na tváři má spokojený výraz. Po tichu zavírám dveře a vracím se do kuchyně nasnídat. Na lednici mu nechávám vzkaz, že snídani má v lednici a já že jedu do města, že se vrátím asi do jedenácti hodin. Jedu se projet a doufám, že alespoň na chvíli zapomenu na to, co se včera stalo. Potřebuju radu, radu někoho, kdy mi vždy byl oporou a kdo mi vždy pomohl.
"Mami..?"stojím v telfonní budce a namotávám si šnůru okolo prstu.
"Ahoj! Kde jsi, Richie říkal něco o tom, že jsi v Africe nebo něco takové… Asi byl zase trochu připitej. Kde jsi?"
"Mami, já jsem v Africe. Jsem na Madagaskaru, s Michaelem… Všechno ti vysvětlím později…teď bych ti ale chtěla něco moc důležitý říct."
"Dobře, poslouchám, vím, že nejsi hloupá. Budu ti věřit."říká s vlídným hlasem, přesně tohle potřebuji, trochu podpořit. Prostě moje máma. Skvělá bytost. Vše jsem jí vyříkala, i když jsem věděla, že mě tlačí čas, za mnou se stála fronta na zatelefonování.
"Víš Rose, s tímhle ti nemůžu pomoct. Ani jako pscholožka ani jako máma. Tohle je na tobě. Je dobře, že jsi mi zavolala, ale tohle poznáš sama, musíš to v sobě mít. V srdci i v hlavě."
"Ale já to neumím…vždyť mě znáš… Jak jsi to poznala ty?"
"Já?"
"Ty a táta…jak jsi si to uvědomila?"naléhavě se snažím z mámy dostat jakoukoliv radu. Opravdu si nevím rady.
"To jsou takové ty okamžiky…když se tě letmě dotkne ruky a tobě se rozbuší srdce…když se na tebe jenom podívá a ty se usměješ, protože to tak cítíš. Zkrátka jednou se na něj koukneš a uvědomíš si, že tohle je ten chlap, se kterým by jsi dokázala žít a být s ním šťastná…"
"Díky moc mami, zavolám hned jak to půjde."opravdu už musím končit, jelikož mám dojem, že jedna žena za mnou nadává, ani jsem nevěděla, že francouzsky jde taky vůbec nadávat. Rozhodla jsem se, že tomu nechám volný průběh, vždyť když máte trochu upito, melete hrozné nesmysly.
"Ahoj."zdraví mě v sedě Michael.
"Ahoj."opáčím mu a hodím obočím. Vůbec nevím, jak se teď mám chovat.
"Jak si se vyspal?" Ano, docela fádní otázka, ale co nadělám…jako by mi Michael včera tou větou vypl mozek.
"Jo, docela to šlo…vyváděl jsem večer hodně?"
"Ani nevím…jenom jsem tě odvedla do pokoje a šla jsem taky spát." Asi budu muset změnit práci, budu profesionální lhářka!
"Dobře, půjdu se osprchnout. A díky za snídani."chytá se za hlavu, když se vyhoupl na nohy. Jdu se převléknout do bílých, pohodlných šatů ve stylu Marilyn Monroe. Venku je moc krásně, lehám si na deku a opaluji se. Jednu nohu mám narovnanou a druhou pokrčenou, ruce mám připažené. Větřík si hraje s mými vlasy a občas mi malinko nadzvedne sukni, vznáší se v něm vůně jezera a trávy. Vítr ke mně ale zavál i něco jiného nežli vůně přírody… I když se Michael zřejmě snažil, abych o něm nevěděla, cítila jsem jeho vůni už dávno dopředu. Šel velice potichu, nebyla jsem si jistá, jestli opravdu tak potichu šustí on… Mám pevně zavřené oči a nehýbu se. Cítím jak se mi nohavicí otřel o holou kůži mé nohy. Jednu nohu mi dává mezi kolena a druhou mi pokládá vedle té natažené. Je přímo nakloněný nad mou tváří. Dělám hrozně překvapenou.
"Michaele?! Chceš snad něco?"směju se a přejíždím si ho pohledem.
"Co bude k obědu a kde budeme obědvat?"dosti asexuální otázka při této poloze.
"Co si budeš přát…ale teď bych ráda vstala…, jestli teda dovolíš."objímám ho jednou rukou okolo zad.
"Co když ne..?"šibalsky se mu zableskne v očích. Usměju se na něj a vzápětí mu podkopávám pokrčenou nohu, čímž ho na sebe schazuji. Překulím se a lehnu na něj. Michael se rozesměje a pokračuje v naší hře. Překulíme se ještě asi třikrát, než přestaneme. Zůstal zase nahoře, smích ustane hned jak se vzájemně koukneme do očí. Michael na mě kouká takovým pohledem, který jsem u něj dostu nezaregistrovala. Možná proto, že jsem si jeho pohledů do teď až tak moc nevšímala. Pomalu se ke mně přibližuje ústy… V očích má energii, kouzlo a dozajista i touhu. Nemůžu, já prostě nemůžu. I po té době mám před očima stále Victora a jeho ženu. Nechápu jak mi mohl lhát, i když věděl jak moc mu věřím a jak moc ho miluji…
Znovu ho překulím a vstávám. Leží tam opřený o lokty a nechápavě na mě civí. Je mi to líto, ale nemohla jsem. Je mi to vážně líto…
"Tak co kdybychom si udělali třeba… Pizzu?"chechtám se a pomáhám mu na nohy.
"Hmm…" zřejmě se trochu naštval.
Konverzace poprvé od doby, kdy spolu trávíme více času, vázne. Oba se tváříme jako bysme přemýšleli nad tím, jak se dostat do Pentagonu.
"Dojedeme se dneska kouknout na ty vodopády, jak jsme byli včera, ale pršelo?"nadhazuje konečně po dlouhé chvíli trapného mlčení.
"Moc ráda…"
"Vem si plavky."prohodí se samozřejmostí, jako bych je s sebou snad měla! Tak ještě před návštěvou místního vodopádu mi jedeme koupit plavky. Tentokráte neplujeme, jedeme autem. Michael se nade mnou slitoval a nechal mě řídit. Štěstí, že tady je tak málo aut a jen občas nějaký koník nebo člověk. Stále zapomínám, že nejsem v Anglii, a že musím jezdit po pravé straně. Brzy jsme na místě. Stojíme nad vodopádem, no vodopádem, je to spíš jenom obyčejný spád řeky rozdělený asi na tři minivodopády. Ve vzduchu tančí kapičky vody. Za přehybem a kousek za břehem řeky stojí domek a za ním jsou kopce. Okolo řeky jsou mohutné, zelené, zdravě vypadající stromy. Michael se na mě spokojeně usměje a už mě táhne po vyšlapané cestičce, která je docela příkrá dolů, do vody.
"Tak dolů s tím!"směje se, zatímco si svléká kalhoty. Pomalu strkám prsty nohou do vody, abych se ujistila, že není ledová. Je příjemně studená ve čtyřiceti stupních ve stínu. Michael ihned skáče do vody, je tak sexy…má překvapivě vypracované tělo, nečekala jsem, že má svaly. Onehndá, když jsem ho viděla naposledy nahého jsem zkoumala něco jiné… Vyplouvá z vody a hází hlavou jako pes, aby se zbavil přebytečné vody. Zasměju se a skáču za ním.
"Chyť si mě…"plave přímo do stínu, úplně nalevo, pod nejmenší vodopádek. Nějak jsem mu zapomněla říct, že na škole jsem bývala první v plavání.
"No tak! Počkej!"křičí na mě, když mě vidí, jak lezu na skálu, kam přímo dopadá voda. Po okamžiku zjišťuji, že za vodopádem, je malý výklenek. Počkám chvíli na Michaela a ihned to tam jdu prozkoumat. Snažím se jít opatrně, abych neuklouzla, ale i tak se to stalo. Trošku jsem si rozřízla chodidlo o kamen.
"Au..."špitnu, v tom se ve výklenku objevuje i on. Sedám si na zem, abych zjistila jaké jsou škody. Ihned si starostlivě kleká a bere do rukou moje chodidlo.
"Bolí to?" koukne se na mě tím jeho pohledem, který mi projel celým tělem. Nakláním se k němu, pomalu mu beru obličej do dlaní a líbám ho. Na začátku je trochu zaskočen. Políbím ho jen lehce, poté ale začne spolupracovat a naše rty se propojují. Chutná sladce, po jahodách. Otevírám oči a pouštím mu obličej z rukou.
"Teď už ani ne."zakroutím hlavou, zkousnu si horní ret a usměju se.
"No, to je dobře, hlavně až přijedeme, musíš si to…vy to… vydezinfikovat."s překvapeným výrazem se mi dívá na rozřízlou nohu.
"Neboj… To zvládnu."ujišťuji ho o svých schopnostech.

"Pojď, půjdeme ještě plavat."popoženu ho, pomáhá mi vstát a nechává mě jako první vyjít zpoza vodopádu…




P.S.: Pro ty nedočkavé...sexík bude v příští kapitolce...nebo ne? Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 18. července 2014 v 22:23 | Reagovat

A co je na tomto nudného? Michael v plavkách! A ne, určitě neříkal, že jí děkuje, tím si může být jistá. :-D Ty jo, já bych křičela, jako když mě na nohy berou a ona jenom špitně, že jako prý au. Rose, no. Prostě Rose. :-D

2 vercajackson vercajackson | Web | 18. července 2014 v 22:48 | Reagovat

:-D  :-D  To je Rose tak hrozná? :-D mě přijde docela příjemná! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama