"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 3.kapitola 1 část

11. července 2014 v 23:56 |  Souhvězdí lásky-povídka


Tak a je tu další kousek kapitoly! Ale připravte se, že teď to bude s přidáváním pokračování horší a horší, jelikož teď nemám moc insipirace na psaní...Už mám všechno vymyšleno, ale nejde mi to napsat, tak jak bych si to představovala...




3. Kapitola





Ještě cestou domů mi buší srdce. Neustále mám před očima jeho bílé trenýrky a zbytek jeho pevného zadku, jak mi prsty jezdil po prsou a jak jsem si na ten vysněný zadek sáhla. Nervozita ze mě spadla spolu s vodou ve sprše a zdá se, že z Michaela taky.

"Musím vám něco říct a doufám, že se neurazíte, ale vážně závidím Richiemu… Jste vážně krásná… Doufám, že mu moc nevadí, že si vás takhle kradu pro sebe."

"Jste takový lhář… A Rick? Ten si sotva všimne, že nejsem doma. A díky za všechny ty výlety."směju se, cítím se šťastně a navíc jsem ho i potěšila.

"Kde jsi celý den? Volám ti od oběda!"obhajuje se matka, když na mě křičí, že se bála, jestli se mnou něco není.

"Mami, tomu neuvěříš…Měla jsem další schůzky s Mikem a … A je moc fajn."

"Vážně? Kde všude jste byli?"šíleně se diví.

"Na večeři, u mě doma, v Disneylandu a v koupelně u jeho sestry."

"Opakuj to poslední!!!"popadá sotva dech.

"Hráli jsme basketbal a potom jsme si dali sprchu. Neměla jsem ručník tak jsem si pro něj došla k němu… Nic zvláštní. Ne, měla jsem ručník okolo boků, neboj se!"vysvětluji jí do telefonu.

"To je moje holka!"ozývá se klepání a tak nijak nereaguji. Jdu otevřít.

"Mami! Tati!"ječím a skáču jim okolo krku.

"Zlatíčko!!!"usmívá se na mě otec a líbá mě na tvář.

"Sedněte si, Bože, stále tomu nevěřím."slzí mi oči a stále tomu nemůžu uvěřit, jelikož mi o tom nikdo vůbec neřekl!

"Brácha!!!"

"Co se děje?!"letí do kuchyně jenom v trenýrkách. Na tváři se mu vykouzlil široký úsměv, překvapení v jeho očích sálalo.

"Mami!!! Tati!"je taky šťastný.

"Ty jsi o tom určitě věděl!"vyčítám mu se smíchem a utírám si slzy.

"Ricku…ach."objímá ho mamka jako první a táta mě chytá za ruku. My, mladá generace jsme naprosto v šoku a vykulená, zatímco staříci si naše překvapení užívají. Já je zkrátka miluji, je to už čtvrt roku, co jsme se viděli naposledy. Bylo to na letišti, když jsme se loučili před cestou do Ameriky. Bylo to velmi emotivní… Jsem tak ráda, že tu jsou. Což mě přivádí myslí zpět do puberty, kdy jsem si vždycky říkala, že se ohromě těším na doby, kdy se odstěhuju z domu. Nyní si přeju naprostý opak. Poté co se bratr dooblékl a já je obsloužila, se začalo diskutovat… Prý se toho moc nezměnilo, jenom prý umřela paní Mideltonová, naše milá sousedka. Vždy jsme si k ní s bratrem chodili večer na kaši a ona nám za společnost (byla ovdovělá asi deset let) vyprávěla příběhy z jejího mládí. Měla jsem ji ráda, ale nechci před nimi brečet…musím to v sobě udržet.

"Jak dlouho se tu zdržíte?"

"Plánujeme to asi na týden. Budeme bydlet tady…"podává mi letáček hotelu, je to stejný hotel, kde bydlí Kenny.

"Máme číslo 459. Zajděte k nám… Ukážete nám město?"

"Ano! Jasně že… Ve čtvrtek budu mít volno, ale nevím kdy Ricky?"

"Taky mám volno ve čtvrtek… Moc se těším…"

"Tak vyprávějte! Nebudeme přeci jenom sedět a mlčet!"

"Brácha…"přenechávám slovo Rickovi.

"Našel jsem si práci tady v obchoďáku naproti. Je to dobrý, dobře platí, moc se nenadřu. A mám holku, jmenuje se Emily. Je moc hodná…"

O Mikovi a soukromých schůzkách jsem raději nemluvila. Řekla jsem to jenom mámě. Byla docela v šoku, že není vůbec takový, jakého si ho vždy představovala.

Příští dny jsme se zase neviděli, ani Kenny o něm nemluvil. Nevím, co se stalo. A tak mě samozřejmě napadlo to nejhorší, co mohlo… Volám mu na telefon a v duchu si říkám, co mu vlastně řeknu… Několikrát to položím a pochoduji po bytě se sluchátkem v ruce. Nakonec se odhodlám a volám.

"Halo?"

"Tady… Rose."

"Och, Rose."

"Ruším?"

"No, popravdě trošku ano… S někým volám."

"Dobře, omlouvám se. Mějte se."

Vracím se domů po nakupování s Unou, chtěla jsem všechno vypustit, odreagovat se. Mám na uších sluchátka a poslouchám to nej ze sedmdesátých let. Jako Elvis, Rolling Stones, Queen, Bony M a další a další. Pamatuji si ten den, kdy umřel Elvis. Byla jsem u babičky, dávali to v televizi. Babička ho neměla moc ráda, proto nebudu raději opakovat to, co říkala. Bylo mi líto, že zemřel…a tak mladý. Jailhouse rock moje nejoblíbenější písnička. Zpívám si jí a se zavřenýma očima si tancuji po předsíni. Tancuji si jeho tanec, no vlastně nevím, jestli se to dá nazvat tanec, ale takové to pohupování v nohách, jako by byly nemocné. Odkládám si boty a jdu si pro džus do lednice. Není tu.

"Ricky!!! Ten džus byl můj!"sundávám si sluchátka a křičím na bratra.

"To jsem byl já."ozve se zpoza gauče. Trhám sebou a vidím Michaela, jak si spokojeně posedává na gauči se sklenicí mého džusu. Směje se mi do tváře.

"Co tu děláte?!" To si Rick vypije!

"Ricky mě se pustil, řekl, že se za chvíli určitě vrátíte. Jak by taky ne, už je před sedmou."utahuje si ze mě. Jdu k němu sebevědomou, jistou chůzí, naštěstí v těch nových přiléhavých šatech. Cítím se skvěle, sebevědomě, mám pocit, že můžu udělat vše… : "Alespoň vůbec chodím do společnosti…"

"To nebylo myšleno špatně… A já chodím do společnosti!"v jeho hlase jsem zaregistrovala dotčení. On teda "má" být proč dotčený.

"Co tu děláte?"

"Přišel jsem na návštěvu."

"Návštěva se, ale dopředu ohlašuje, nevkrádá se do bytu a nečeká na mě."docela mě pobavila ta ironie s mými rodiči a jejich návštěvou…

"To já bych to spíš nazval překvapení."

"Ještě před chvíli to byla návštěva."v téhle při nehodlám prohrát. Myslí si snad, že je to nějaký princ na bílém koni, ze kterého budu hned naměkko? Ano, k srdci mi za i za tu krátkou chvíli přirostl, ale nijak zvlášť ne.

"Jste vzteklá jako pes! Co vám stalo?"

"Mě? Naprosto nic, to vy jste mě včera poslal do jistých míst." Ach, Bože, nenávidím hádky, ale opravdu mě naštval.

"Do jistých míst? Do jistých míst?!"dotčeně se směje a pozoruji, že se asi taky naštval.

"Do prdele, jsem zrovna vás nikdy neposlal. A proč taky. Nic jste mi neudělala, až na to, že si urážlivá. Telefonoval jsem s Lady Dianou. Po měsíci. Po měsíci jsem telefonoval s touhle skvělou ženskou, jelikož do teď neměla čas."

"Hele, myslím, že bude nejlepší, když se nebudeme soukromě scházet. Přeci jen vy jste moje zakázka a nesmím to posrat ještě víc, než se mi povedlo…"

"To…ne. Neříká se mi to lehce, to mi věřte. Nevím jak je to možné, neznáme se ani měsíc a…mám vás zkrátka rád. Cítím se s vámi dobře. A tak dobře se s vámi povídá."

"A proto jste se mnou nechtěl mluvit, ano všechno se vysvětluje."sarkasticky dodávám.

"Výraz zakázka se mi nelíbí! To zní jako bych byl nějaká…děvka."je opět pozadu o větu.

"Eer!"zavrčí vztekle "Prosím, kde je tady záchod?"

"Tamhle."hodím jednoduše hlavou, orientace v mém "obrovském" bytě je jednoduchá. Chytám se za hlavu a snažím si srovnat myšlenky, ani pomalu nevím, co kdo řekl.

"Ahoj, ségra!"

"Ticho!"ženu to k němu a cpu ho rovnou do jeho pokoje, nechci, aby tam byl s námi, když se hádáme.

"S tebou si to vyřídím později!"

Sedám si zpátky na gauč a čekám, kdy se vrátí podezřelý číslo dvě.

"Prosím, vyslechněte si mě, půjdeme se projít a všechno si vyříkáme."

"A kam chcete vy jít? Půjdeme sem, na balón."beru svíčku, zapalovač, deku a chipsy. Na balkón jsem ho vzala vlastně naschvál. Bratr za námi nepůjde a venku na něj nebudu křičet. Je to fajn útočiště pro nás oba. Sedáme si na beton ještě trochu teplý od neustálého hřání slunce. Pozorujeme oblohu, až se konečně ujímá slova: "Vnímala jste vůbec, když jsem říkal, že vás mám rád? Za ten telefonát se, ale omlouvám."

"Dobře, telefonátu taky rozumím, ale co ta návštěva? Neříkám, že nejsem ráda, když vás vidím, ale mohl jste alespoň něco říct."

"Chtěl jsem vám udělat příjemné překvapení."

"Dobře, ale to nemění nic na faktu, že spolu pracujeme."nehodlám se jen tak vzdát, vzteky prskám síru.

"S Kennym taky nikdy nikam nejdete?"

"Jo, to jo, ale to je něco jiný. Známe se dlouho a…"

"A? Co jste chtěla říct?"se zájmem si oblizuje rty a nadhazuje obočí.

"A nemá tak hezkej zadek."rozesmála jsem ho a sebe taky, celá ta příhoda byla milá a legrační až trochu trapná.

"Všechno dobrý?"podává mi ruku na usmířenou.

"Všechno, všechno dobrý."třeseme si rukama a oba se spokojeně usmějeme.

"Půjčte mi deku, lakomče!"mračí se, ale v očích je vidět humor. Přisedám si k němu blíž a přetahuji mu přikrývku přes nohy.

"Dneska jsou vážně krásné hvězdy."

"Tomuhle říkáte krásný? Vždyť vidíte jenom pět teček a měsíc."¨

"Tady v centru jsem je takhle ještě neviděla."

"Je mi tě upřímně líto. To v Neverlandu máme lepší!"

"V Anglii byli nejlepší. Chci tam zpátky."

"Jste asi jediná žena, která nechce být tady."něco mi říká, že jsme dva.

"Máte rád slávu?"

"Slávu? Pozornost… Vždycky, když někam přijdu, cítím se jako nějakej exponát. Neustále sledují každý můj pohyb. Nemůžu nikam jít. Nikam. Je to vysilující. Políbím hezké ženě ruku a už jsem s ní zasnoubený, bavím se s muži déle, než si tisk představuje a najednou jsem gay. Popravdě, vždycky jsem byl stydlivý, o pozornosti jsem nikdy nestál. Ale není to jenom špatné. Fanoušci. Zbožňují mě, brání mě, věří mi, obdivují mě, poslouchají mě. Dávají mi tolika lásky, jsou tak skvělí. Drží mě nad vodou, když se cítím špatně, všichni křičí, že mě milují a to je to nejkrásnější co mohou udělat. Hrozně je miluji. Ale je pravda, že i díky nim o mnohé přicházím. Ženy, s kterými jsem byl, na ně žárlí a myslí si, že jim věnuji až moc času, ohrožují mě i sebe, jsou fanatičtí… No, není to moc lehké…"

"Pokračujte."pobízím ho, vypráví hezky.

"Co mám víc říct? Opravdu nenávidím tisk… Ze všeho udělají takovou komedii a to co není pravda, to si vymyslí. Pletou se do věcí, do kterých jim absolutně nic není. Nechápu, proč mě nemají rádi, jsem taky jenom člověk a nikdy jim nic nedělám. Nikde je nepomlouvám. Nic."vypráví to tak přesvědčivě a procítěně. Je vidět, že ho to opravdu trápí. Je mi ho líto. Opravdu si prožil svoje. A kolik mu je? Teprve třicet dva.

"Je mi to vážně líto, co všechno si kvůli slávě musíte prožít… Nedokážu si to představit, že bych měla být jen z poloviny slavná tak jako vy."

"Není to tak špatný… Věřte mi."usmívá se i přesto všechno co mi právě teď řekl.

"Co jste si o mně myslela, než jste mě poznala…a co si o mě vlastně myslíte i teď?"nasazuje lišáčky úsměv a krade mi brambůrky.

"Hrajeme si snad na upřímnost? Nechci vám to říkat… to byste měl cítit, měl byste to poznat."

"Dobře, ale chci, abyste věděla, že mě to zklamalo."

"Tak mi zazpívejte, to vás vždycky rozveselí."

"Jak to víte?"směje se překvapeně. Sama nevím, odkud to vím… Spíš mi to zkrátka přišlo na mysl.

"Zazpívám, když mi slíbíte, že když se vás potom na něco zeptám tak se neurazíte."

"Zpívejte…"

Krásně, úžasně zazpíval "Power of love", bez přetahování, přesně tak jak je to nejlepší. Skvěle držel rytmus i bez hudby. Chce se mi brečet.

"Prosím, řekněte, že se nenaštvete. A dotyčnému nic neuděláte… Ricky…"

"Áno, Ricky, co?"obávám se nejhoršího. Já kráva, já blbá kráva, prostě já se nedokážu chovat chytře… S pravdou nejdál dojdeš. Ale třeba to není vůbec to. Třeba…

"Ricky mi řekl, když jsem sem šel, že ségra se brzy vrátí…"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 12. července 2014 v 12:35 | Reagovat

tak toto bolo supééér :-P krásny dielik.. prosím.. ešte ešte :-D a ten začiatok.. ten telefonát s mamčou.. rande...bla bla bla v kúpeľni jeho sestry :-D  :-D nooo... to je super miesto na rande, asi aj to naj... a niekto sa nám tu pomaličky ide zamilovať, no krása, ja sa teším ako blcha teraz a ten koniec, schúlení v deke a romantika na balkóne a Mike jej spieva ja sa roztopím :-P  :-P ešte pokračovanie :-D  :-D a ty ak nemáš nápady, tak ja môžem moju poviedku zahodiť do koša rovno! Neopováž sa prestať :-D  :-D

2 vercajackson vercajackson | Web | 12. července 2014 v 12:58 | Reagovat

[1]: :-) Tvojí povídku jsem ještě nečetla, ale určitě bude lepší než ta moje! :-D  Nepřestanu, jenom si budu muset dát přestávku, abych vymyslela něco pořádného! :-)

3 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 12. července 2014 v 13:54 | Reagovat

[2]:tak vymýšľaj, no tvoja je lepšia ako moja ver tomu... nemôžeš to seknúť po troch dieloch! Tak top teda v žiadnom prípade!!! :-D  :-D

4 vercajackson vercajackson | Web | 12. července 2014 v 16:10 | Reagovat

Máš nějaké připomínky k mému stylu psaní? Chtěla bych znát další názor, co bych měla zlepšit a tak :-)

5 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 12. července 2014 v 16:59 | Reagovat

[4]: mne sa páči, ako píšeš nemeň nic, je to dobré tak ako to je :-) iba trošku pozor na preklepy, ale to sa stáva každému... štýl máš super :-D  :-D  :-D

6 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 13. července 2014 v 7:35 | Reagovat

Ty jedeš, holka! Jen piš, piš, doufám, že tě ta inspirace zase čapne a jen tak nepustí! :-) ,,To je moje holka." :-D Maminka zabila! Ale...cože? Michael ji takhle zpražil, když se mu konečně odhodlala zavolat? Jéé, hudba sedmdesátých let, tu taky moc miluju. ♥ Ale jak jí pak Michael "přistál" na gauči, to je dokonalé. :-D Takže...takové překvápko chci odteď taky. Schválně, jakmile to dočtu, jdu na chodbu a až se vrátím, chci Michaela na své pohovce v pokoji!! :-D A Michael ta jiná místa dokonale pojmenoval! Já se rozesmála. Líbí se mi, že se nebojíš vložit mu do úst slova jako prdel, to je vážně dobrý. :-D A OK...i já uznávám, že Lady Diana má prostě přednost. Uznávám! Háhá a teď už zbývá, aby se přiznala, jaký malý podvod na něj spáchala se svým bratrem. Jéé, balkónová romantika v rytmu Power of love. :-) Ať tohle nikdy neskončí, prosím!

7 vercajackson vercajackson | Web | 13. července 2014 v 10:41 | Reagovat

:-D Přišlo mi roztomilé, že by Michael nadával. Moc si ho při tom ani nedokážu představit! :-D A poprqvdě řečeno s tou scénou na balkóně jsem trochu váhala...nechtěla jsem ji tam dávat no...ale zřejmě je dobře, že jsem změnila názor :-)

8 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 13. července 2014 v 14:20 | Reagovat

Já si ho umím představit! uuuh a je to dobrá představa! :-D balkónová scéna se mi MOC líbila! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama