"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 2.kapitola 2 část

7. července 2014 v 20:57 |  Souhvězdí lásky-povídka
"To mě opravdu mrzí… Je mi to líto." soucítí se mnou.
"To i mě." utírám si slané slzy a nasazuji znovu úsměv. Cítím, jak se dotýká mojí studené dlaně a proplétá moje prsty se svými.
"Už na to nemyslete…je to dávno. Teď budu vyprávět já, ano?" přikyvuji. Nejistě se usměje, zhluboka mi pohlédne do očí a ihned zase ucukne. Znejistila jsem a pustila mu ruku, já kráva!
"S bratry jsem toho zažil hodně, ale tohle mě pobaví i dnes. Bylo mi myslím tak deset a s bratry cloumala puberta." dělá jako by s ním ne… "Když se stmívalo, jednou nás napadlo, že ukradneme podprsenku jedné paní ze sousedství. Byl jsem nemenší, takže vyslali samozřejmě mě… Byl jsem sice potichu a rychlý, ale nedosáhl jsem na šňůru. Musel mi pomoci Jeremian, ale ten dupal a najednou se ve dveřích objevila majitelka prádla. Jeremian mi podprsenku vlepil do ruky a křičel na mě, abych běžel. Byl jsem rychlý, takže mě sousedka nestačila, za to bratry ano. Taky když se vrátili domů, měli pořádně rudé tváře. Příští den se z podprsenky stala vlajka na našem úkrytu. Mamka samozřejmě nadšená nebyla." rozesmálo mě to, obzvlášť pak jeho dobré herecké představení.
"Bože." popadám se smíchy za břicho…
"Jste hezká jako malovaná panenka…"vrhám na něj tázavý pohled.
"Což mi připomíná…jak dopadl můj obraz?"
"Ještě není hotový. Maluji jen naživo."
"Ukážete mi to?"
"Ale jak říkám, není to ještě hotové."
"A co na tom není hotové proboha. Je to vážně dobré, vypadá to jako by to byla černobílá fotografie a ne malované!"
"Chci namalovat oči, ne brýle." pousměje se tak, jakoby na to byl už zcela zvyklý. Vyndává si čočky a se zaslzenýma očima na mě mrkne.
"Jestli máte náladu, můžete teď."
"Díky…"soustředím se jen a jen na jeho oči, ale on se nemůže přestat smát.
"Dneska to asi nepůjde. Nechala bych to na příště."
"Soukromí nebo práce?" doléhá na moji odpověď.
"Připadá vám, že bychom teď dělali?"
"No to ne, ale něco bych dělat rozhodně chtěl…" ty prase! V tom případě jsme dva.
"Je mi líto, ale už byste měl jít…Br." sakra chtěla jsem říct bratr! "Brzy se vrátí Rick."
"Už běžím. Líbilo se mi tu." chválí mě jako svoji společnici.
"I mě to tady s vámi vážně bavilo." vyprovázím ho na chodbu k výtahu.
"A jak se v těch novinách vlastně dozvěděli o mně?" Usměje se, hodí rameny, vstoupí do výtahu, naposledy se na mě podívá a vtom se výtah zavírá. Tomu se říká odchod.
6. srpen 1991 a moje dovolená oficiálně končí, odevzdávám Kennymu smlouvu a ten zrádce mi ji vrací se slovy: "Musíš to celé předělat, Michael ti prý přinese podklady, ale nemáš to vyhazovat."musíš, nemáš…není nad volnost zaměstnance. Michael se na nás vykašlal kvůli protáhlé schůzce.
Já to ho chlapa evidentně nechápu! Co to všechno má znamenat? Večeře, mrazákové objetí, strávil se mnou hodinu u mě doma a chytl mě za ruku, nechal o mě napsat do novin. A zároveň chodí s Madonnou. Připadá mi jako by dělal pouze nereální manýry celebrit, ale působí jinak. A i když vím, že by mě nikdy nemohl mít rád víc než ukecanou anglickou holku, která mu namalovala obraz, obdivuji ho. 7. srpna se opravdu konečně zastavil u Kenna...
"Nechcete se mnou dneska někam zajít?"
"Neuháněj ji tak!" znovu si rýpá.
"Jen mě uhánějte! On jenom žárlí, že není mnou! Kam bychom šli?"
"Kdybyste chtěla, mohli běsme zajet do Disneylandu."
"Moc ráda. A kdy??"
"Ve dvě?" jsem velmi příjemně překvapena jeho ohleduplností a přizpůsobivostí.
"A dáte mi číslo? Kdyby mi to náhodou nevyšlo, abych se vám mohla ozvat!"snažím se ho přesvědčit o dobrém úmyslu s počínaním s jeho číslem.
"OK. Máte papír?"
"Papírů je tady hromada, ale žádný použitelný."nabízím mu tedy svoji ruku, až později si opět všimnu, že je to ta zjizvená. Ucukávám, on se jenom usměje, přitáhne si ruku zpět a napíše tam číslo spolu se srdíčkem a nápisem: "Nice" což znamená krása… A nakonec ruku i pohladí. Mám pocit, že sladkostí umřu! Rozplývám se ještě cestou domů.
Do Disneylandu jsme se vydali hromadně spolu s Johnnym, Johnem, Janet Jackson. Byla jsem poněkud zklamaná, přeci jen jsem se ani s jedním neznala příliš dlouho. Většinu času jsem toho moc nenamluvila Janet byla milá, ohleduplná, zjistila jsem, že si jsou se svým bratříčkem podobní. Když jsme konečně přijeli do přecpaného zábavního parku, nastal problém. John z ochranky předložil k zaplacení Michaelovu kreditku. Vlastník totiž vypadal, jako při návštěvě mého bytu. Místo čepice si vzal hnědou paruku. Nebyl v tom žádný úchylný smysl či snad záliba, pouze chtěl v klidu strávit jeden den bez toho, aniž by ho někdo pronásledoval. Zaměstnanci nám nechtěli věřit, že je to on, pak mě ale napadl spásný nápad: Tak jim předcite moonwalk!"
Po soukromém vystoupení zavřeli jejich otevřená ústa a jeho kartu přijal. Slušně ho požádali, aby svoji návštěvu příště ohlásil telefonicky dopředu. Bylo poznat, že Michael je poněkud zklamaný, rád si s lidmi hrál a chtěl být záhadný. To vím z vlastní zkušenosti. Ve vztahu ovšem jsou hry důležitou součástí, do jisté míry. Každý si přeci jen rád hraje a to v každém věku. A Michael toho byl dokonalým příkladem. Tahal nás snad na všechny atrakce, nemohl se jich dočkat a doslova do nich skákal, aby měl co nejlepší místo. My s Janet jsme zůstávaly alespoň špičkami nohou na zemi, zatímco chlapi se bavili jako děcka. Když už jsme si mysleli, že je konec, Michael nás upamatoval, že dokud jsme neprošli strašidelný dům, výlet v žádném případě nekončí! Vstup dovnitř se konal po dvojicích, Johnny řidič prohlásil, že zatím půjde najít auto a že na nás počká. První dvojicí jsem byla já a Mike.
"Budete se bát?"hází obočím a nabízí mi ruku.
"Bát se nebudu, až usnu, prosím odtáhněte mě ven."chytám se jeho ruky a vkračuji dovnitř jako první. Směje se a vykračuje za mnou. Popravdě ono proslulé stanoviště strachu nebo jako to nazývají, bylo jediným nudným bodem výletu. Chtěla jsem si z něj jednou utahovat i já a tak už u konce, když na nás vybafl vlkodlak, předvádím obrovské leknutí a poté i zkolabování. Padám na zem, ale v poslední chvíli mě zachytává Mike.
"Rose!"vyjeknu a okamžitě mě bere do náručí, nese mě ven a tam mě pokládá na lavičku. O okamžik později slyším i Janet a Johna. Pootvírám oči, abych byla v obraze, a když vidím Michaela, jak zády ke mně vysvětluje, co se stalo, zakřičím: "Baf!!!"
Mike ihned poté padá z lavičky na zadek. Všichni tři se mu smějeme, jak moc se lekl! Snaží se hrát uraženého, ale nakonec se taky směje.
"Nezajedeme ještě ke mně? Mám volný dům."nabízí Janet všem, však nevím, zdali i mě.
"Co říkáte?"zřejmě souhlasí tak se ujišťuje o účasti všech.
"Jestli nebudu nikomu překážet."
"A co budeme dělat?"ptá se Janet. Je milé vědět, že mě berou mezi sebe jako bychom k sobě patřili.
Po příjezdu do luxusní vily jsme se rozhodli, že si zahrajeme basketbal. Ovšemže jsme hráli jenom čtyři, řidič J. totiž říkal něco o jeho noze, atak nám posloužil alespoň jako rozhodčí. První tým byli Jacksonovi, druhý Lonlos. Náš tým byl pojmenován podle měst, kde jsme se narodili, což znamená London+ Los Angeles. Nato, že holky z Anglie nikdy nehrála basket, si vedu velmi dobře! A hlavní účel je ho co nejvíce vyprovokovat, ale ne svým chování nýbrž tělem. Vím, že se mu jako žena líbím a chci toho využít pro prospěch našeho družstva. Vždycky, když se mě snaží obrat o míč, vystrčím zadek a natlačím se na něj, ale i on spolupracuje. Můj tým vyhrál…
"Jestli chcete, můžete se vysprchovat! Jsou vám k dispozici tři koupelny!"všichni tři jsme nabídku přijali. Sprcha byla dokonalým osvěžením, ale toto opojení končí spolu se zjištěním, že v této koupelně je jenom jeden ručník a ten mi spadl do sprchového koutu a byl ihned mokrý. No, co se dalo dělat, omotala jsem si ručník okolo boků a učinila jsem bláznivé rozhodnutí-dojít si do vedlejší koupelny, ale byla od této jenom dva metry. Vykukuji na chodbu, párkrát se rozhlédnu, pevně si držím ručník omotaný okolo pasu a a rukou si zakrývám ňadra, popobíhám směrem do koupelny přikrčená u zdi. Nemůžu se ubránit vzpomínce na základní školu, kdy jsem viděla poprvé nahého kluka. Bylo to v páté třídě, když jsme se cestou zpět ze školy v přírodě zastavili v plaveckém středisku. S tentýž klukem jsem jako s prvním začala chodit… Dělám dlouhé, rychlé avšak opatrné kroky s mokrými chodidly. Konečně stojím před dveřmi, poprvé zaklepu, podruhé a nikdo se neozývá, pomalu otevírám dveře. Mému zraku se nabízí nečekaný přesto vítaný obraz. Michael ke mně stojí zády a zrovna si doobléká trenýrky. Bohužel přišla jsem pozdě, tudíž jsem neviděla celý zadek pevný jako z kamene a nohy nejsou také k zahození!
"Michaele?"zubím se a skovávám se za dveřmi.
"Co vy tady?"obrací se ke mně s klidem.
"Nemáte ještě jeden ručník?"
"Pojďte sem, poohlédnu se, ale nevím…"nestydí se přede mnou, ale já před ním ano. Kleká si na jedno koleno a otevírá šuplík. Bože, ten zadek a vepředu se opravdu projevuje černoch! Mlsným pohledem ho sleduji na oněch místech a vstupuji dovnitř. Nemůžu odlepit pohled a doufám, že neposlintám podlahu. Páni, to je tělíčko! Po chvíli mi podává velkou osušku se slovy: "Tady ji…"jeho sdělení přerušuje písknutí a uznalý pohled na moje ňadra, jež jednou rukou nemůžu ovšem celá zakrýt.
"Moc hezký prsa!"usměje se a taky znervózní.
"No teda Michaele!"utahuju si z něj. Ten kompliment mě však velmi potěšil.
"Můžu si sáhnout?"mojí odpovědí je smích. Vtom vymrští ruku a prsty mi přejede pár centimetrů od žlábku dolů. Znovu se směju.
"Neměli bychom si tykat? Když se dotýkám tvých prsou…"
"A jsou perfektní!"dodává.
"Nechci vás urazit nebo tak něco, ale nemyslím si, že se známe tak dlouho a tak dobře… A taky jsem vám nedovolila sahat na ně."
"Tak alespoň objetí jako omluvu??"doléhá na mě, ovšem zapomněl, že stále má moji osušku. Rozhodla jsem se tedy pro výměnný obchod. Obejmeme se a moje ruka zabloudí na jeho pozadí.
"Hezkej zadek!"vracím mu, ale to už mizím ve dveřích.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jackie jackie | 7. července 2014 v 22:07 | Reagovat

Povídka je dobrá, nejvíc se mi líbí konec téhle kapitoly :)

2 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 7. července 2014 v 22:40 | Reagovat

Ten umí ale úžasně dávat číslo! :-D ta scéna byla celá prostě "nice" ♥ a jak pak básní o Michaelově těle :-D  a Michael se tedy nezdá...prý že stydlín! Ani nápad! :-D já se vždycky tak nasměju u čtení tvých příběhů. :-

3 vercajackson vercajackson | Web | 7. července 2014 v 22:51 | Reagovat

To je dobře, ne? :-D smích prodlužuje život :)

4 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 7. července 2014 v 22:57 | Reagovat

ano, je to poměrně umění psát vtipně :-)

5 vercajackson vercajackson | Web | 7. července 2014 v 23:00 | Reagovat

:-D umění? :-D nevím no, vždycky si jenom představím, co bych udělala já v té situaci a už píšu... ale teď jsem se docela sekla no...mám zase hromadu plánu dopodrobna vymyšlené, ale nevím co a jak... :/ takže, další povídky budou trošku déle...navíc ještě teď ta dovolená...

6 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 8. července 2014 v 23:26 | Reagovat

Asi mám horúčku alebo sa mi to zdá? Ešte šťastie, že je po 22:00 inak by bolo zle... bože ten koniec, ak tu podlahu neposlintala ona tak ja určite áno.... ach Michael a jeho zadok :-P  :-P  :-P no ten koniec ma zabil, padám, omdlievam!! Žiadna dovolenka, kým nebude ešte jeden diel.. inak ma máš na svedomí, pretože práve som dostala besnotu... uf... píšeš super a aj vtipne a už aj s istou dávkou vzrušenia, to je presne pre nás :-D  :-D  :-D  :-D  :-D pokračuj, pokračuj

7 vercajackson vercajackson | Web | 11. července 2014 v 21:19 | Reagovat

[6]:  Děkuju! :)  Jenom dotaz... co znamená besnota? :-D

8 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 11. července 2014 v 21:55 | Reagovat

[7]: besnota je choroba.. teda hlavne postihuje líšky aj iné zvieratá... a prejavuje sa nadmerným slintaním... preložila by som to ako slintačka :-D  :-D

9 vercajackson vercajackson | Web | 11. července 2014 v 21:57 | Reagovat

[8]: Ahá! :-D

10 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 11. července 2014 v 21:59 | Reagovat

[7]: ešte otázka kedy bude ďalší diel? lebo slintám a neviem sa dočkať! prosííííííím pokračovanie :-P  :-P  :-P  :-P

11 vercajackson vercajackson | Web | 11. července 2014 v 22:02 | Reagovat

Asi zítra :-D Někdy po obědě. Ještě musím vybalovat kufry a musím psát dál příběh, abych měla nějakou tu zásobičku. :-)

12 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 11. července 2014 v 22:07 | Reagovat

[11]: a čo ak ti tu umriem na nedostatok poviedky??? :-D  :-D  :-P

13 vercajackson vercajackson | Web | 11. července 2014 v 22:10 | Reagovat

Neumřeš! :-D

14 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 11. července 2014 v 22:13 | Reagovat

[13]: len aby!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama