"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Souhvězdí lásky - 1.kapitola

4. července 2014 v 17:46 |  Souhvězdí lásky-povídka
Tak je tu další kapitolka...doufám,že se bude líbit a nebude tam tolika chyb jako minule :)





1. Kapitola


"Jedno expreso a jednu tureckou kávu se dvěma růžovými koblihami." tomu se říká rutinní život. Každé ráno naprosto to samé. Nakupuju mě a Kennymu snídani. Šaty ani Michaela jsem přes týden neviděla. Ach jak mi chybějí! Taky si je jdu konečně vyzvednout z čistírny s marnou nadějí. A pan Jackson? Ten mi vůbec nechybí. Lžu kvůli nervozitě v jeho společnosti a ještě mi zničil šaty.
"Tak jak to dopadlo v čistírně?" zubí se na mě ihned šéf.
"Haha! Tady máš to kafe a nemluv o tom nebo máš po košili!" směju se, ale zároveň to myslím vážně.
"Tak se hned nečerti. Mrzí ho to!"
"On ti to snad řekl?" kuckám se expresem.
"No samozřejmě! Cítí se opravdu provinile… Tys ho od té doby neviděla?"
"Kde bych se s ním asi tak já mohla vidět." Šaty se samozřejmě nezachránily, ale už jsem se s tím pomalu smířila, ale i tak si je hodlám nechat na památku. Na Ameriku a propadák se schůzkou s Michaelem. Věřím, že je mu to lito, ale měla jsem k nim vztah a navíc jsem nestihla domalovat jeho obrátek, což znamená, že další schůzka je nevyhnutelná. A proklínám se za to, že jsem se o tom bratrovi svěřila. Furt do mě reje a… není mi ro zrovna moc příjemný…
"Tak co? Zase tě někdo polil?" naštvaně zafuním a zabouchávám dveře.
"Hele, Richie, už 8 dní vkuse neslyším nic jinýho. Ano, Michael Jackson mě polil! A kdo kdy polil tebe? Bezdomovec v nějakým pajzlu! Co jsi dokázal, že si myslíš, že máš právo mě neustále ponižovat? Žiješ tu zadarmo!" shrnula jsem základní fakta ne zrovna ukázkově. Rich se jen zklamaně a stěží pousměje a zmůže se jenom na: "Jdu se projít. A omlouvám se."
"Fajn!" dělám, že mě to nezajímá a jdu si vařit večeři.
"Sakra!" vyjeknu s lítostným naštváním sotva se zavřely dveře. Je mi to líto, že jsem na něj takhle vyjela, ale nemám to nejlehčí. Dožvýkávám poslední sousto čínské směsi a v tom mi zazvonil telefon. Je to Kenny.
"Co si přeješ Kenny? Před hodinou jsme se viděli!"
"Halo? Tady je Michael, ne Kenny. "říká docela hluboký hlas jako má právě Kenn, tudíž věřím mojí verzi.
"Prosím, přestaň si ze mě utahovat. Jsem utahaná… Co chceš?"
"Ale já opravdu nejsem on! Volám z jeho telefonu! Chci se s vámi…"už jsem toho měla až po krk, položila jsem to. Telefon se však po chvíli ozývá znovu.
"Ano?"
"Tady je Michael Jackson!" promlouvá znovu stejným hlasem.
"A komu voláte?"
"Rossie Williamsovou!"
"Ale tohle je číslo anglické královny. "znovu to pokládám.
Bratr se v 11 hodin stále nevrátil. Už se o něj hodně bojím. Byli jsme zvyklí se vždy dívat na proslulý seriál Dallas. Teď pro změnu sedím u oka a vyhlížím ho. Konečně! Už z dálky ale vidím, že je od krku po paty nasáklý alkoholem a navíc se do bytu snaží dostat po požárním schodišti.
"Richarde! Co to vyvádíš! Pojď normálně, výtahem." snažím se ho přesvědčit, ale vím, že moc velké šance na úspěch nemám.
"Rossie, je mi to líto… Vím, že jsem blbeček. Ségra, promiň." Říká s provinilým, dětským hlasem.
"Pojď si lehnout, promluvíme si zítra. "celou noc nespím, pracuji na smlouvě, aby to oběma stranám vyhovovalo. Je okolo 2 hodiny a já mám teprve dvě stránky se základními podmínkami a už to vzdávám. Ráno vstávám dřív, abych se s bratrem nemusela bavit. Znám tyto jeho náladičky, sliby chyby. Kenn mi dovolil, že můžu zajít k Diorovi nebo Chanelu, abych si mohla koupit náhradu za minulé, což znamená, že konečně nemusím jít do Starbucku. Z počátku to byla odměna, ale tlačící se davy právníku a obchodníku vás časem taky omrzí. Konečná volba padla na růžové, krevetové, korzetové šaty. A mimo jiné jedny tyrkysové a černé koktejlky. Moje základní úspory na útratu tedy ihned klesly. Alespoň vím, jak se cítí můj bratr celý život. Není problémový, hloupý, nešikovný nebo něco tak. Je jenom líný. Kdyby chtěl, mohl si udělat vysokou, ale on byl hrrr do dospělosti a volnosti.
"Michael má angínu, skoro nemůže mluvit. Je, jako kdyby běžel Marathón a chytal dech. Kdyby furt nežral tu jeho zmrzlinu." kroutí dospělácky hlavou a přitom se jí právě cpe. Poté nasazuje svůj anglický úsměv. Sice se Kenn narodil v Americe, ale vždy mi spíše svým chováním připomínal Angličana.
Páni ten čas letí… Když jsme sem přijeli, byl květen, teď už je skoro červenec. Chybí mi rodiče a Anglie. A je tu horko jako na Sahaře.
"Ahoj, mami! Jak se máš? "už při prvních dvou větách stěží zadržuji slzy a snažím se znít normálně.
"My se tu máme dobře. A co vy? Jaké je to v Hollywoodu? A co mužský?" nikdy jsem nebyla tak ráda, že slyším její trochu upištěný hlas.
"Ale jo…ujde to! Máme se dobře. Brácha mi slíbil, že si najde práci. Mužských je tady hromada. Ale jsou buď zadaní, gayové anebo z "lepší" společnosti. "sama se docela divím, že jsem ten výraz použila. "Lepší společnost" jsem nenáviděla už v dětství, vždy jsem zastávala názor, že všichni si jsou rovni, ale v dospělosti ztrácíte iluze a vidíte tu horší reálnou stránku.
"To je mi líto! A jak so k tomu Richieho dokopala?"
"Před pár dny jsme se rafli… Furt se mi posmíval, že…"uvědomuji si, že prozrazuji víc než je nutné… Ale máma pozná, když lžu. Není úniku.
"Že mě polil Michael Jackson: Ty bílé šaty od Diora! "pronáším důležitě.
"On tě polil?! Zažalujeme ho! "vrací mě svým sarkasmem zpět do světa humoru.
"Holka, na co si stěžuješ? Jiní sní o tom, že ho jenom zahlédnou."
"Svezl mě domů. "skáču jí do řeči, jelikož si myslím, že je to důležitější než její dlouhosáhlé sdělení.
"Páni! Raduj se. To za ty šaty muselo stát!"
"Mami, zavolám ti později. Je tu brácha a něco chce. "jsem docela v šoku, jelikož má na sobě smoking, je oholený, ostřihaný a má v ruce kytici růží.
"Richarde, si to ty?" říkám trochu nevěřícně až vyděšeně.
"Půjdeš se mnou na večeři? Jako opravdová omluva."
"Och, to je od tebe moc hezký, ale bude mi stačit klidně čína odnaproti."
"Ne, ne, ne, ne! Mám rezervovaný stůl. A taxík čeká dole." zkouší na mě psí oči. Musím přeci jen provětrat nové šaty!
"Je to tu hezké, moc hezké! A moc Drahé. "shrnuji fakta při pohledu do jídelního lístku.
"O cenu se nestarej! Dneska platím já."
"A z čeho?" nahýbám se k němu, aby to neslyšela celá restaurace.
"Z platu, děvenko. "vytahuje nadutou peněženku a poklepává na ni.
"Kdes to sehnal?"
"Mám práci! "odsekává mě se závanem drzosti.
Opravdu jsem nečekala tak kvalitní podnik, řekla bych, že je to byla nejmíň čtyř hvězdičková restaurace. Bylo příjemné strávit s bratrem večer ve vzpomínkách na dětství. Ne všechny jsou však šťastné… Pamatuji si zcela živě, jak spadl ze stromu, prorazil si lebku a téměř vykrvácel. Docela děsivý zážitek. Pomalu dojídáme dezert, když vtom se ve dveřích objevuje známá postava za doprovodu blesků fotoaparátů.
"Koukej!" říkám docela v klidu a rozvážně házím hlavou na Mika. Docela mě rozčiluje, že na něj narážím…i když je to poprvé. Snažím se schovat za Riche, ale ten ne a ne sedět v klidu.
"Je tu s Elizabeth Taylor! "opáčí šeptem. A míří si to rovnou našim směrem. Pomalu a s rozvahou stávám od stolu a pospíchám na toalety. Nebojím se… jen tam s ním nechci být. Dobře, přiznávám, ale nebojím se moc. Po pár minutách vycházím z toalet a doopravdy na něj NARÁŽÍM, vycházel od naproti, také z toalet.
"Omlouvám se."
"Promiňte, Rossie! Kde se tu berete?"
"Jsem tu na večeři s přítelem. A co vy?"
"Jen jsem zašel s Elizabeth na schůzku." hází hlavou ke stolu s elegantní, drobnou dámou ve stříbrném kompletu, mimochodem je asi od Dolce a Gabana, s ohromujícími šperky, ale značku takhle z dálky nerozeznám.
"Volal jsem vám nedávno od Kennyho…"říká opravdu s hlubším hlasem než obvykle.
"Ano, a co jste chtěl? Myslela jsem, že je to opravdu on nezníte jako normálně."
"Ano, mám angínu, a proto prosím, neříkejte mu, že nejsem doma a neléčím se. Zabil by mě. Chtěl jsem se vám omluvit za ty zničené šaty…"začínám opět pozorovat nervózní tvář spolu s cukavým pohledem.
"Omluva se přijímá, ale už jsem to překousla. Jsou to jenom šaty."
"Dobře, to jsem rád. Pojďte, představím vás Liz. "pokládá mi ruku na rameno a jemně mě vede ke stolu, bratr nás okamžitě fascinovaně následuje.
"Elizabeth, tohle je Rossie Williamsová, už jsem ti o ní říkal."
"Ach, těší mě drahoušku. Jste tak krásná jako říkal tady Michael." jemné, teplé ruce s obrovským a krásným prstenem mi třesou rukou.
"Tohle je Richie. "chci mu udělat radost a seznámit i jeho s celebritami.
"Už budeme odcházet, ale ráda jsem vás viděla." chytám Richarda za rámě, abychom vypadali jako pár, i když je mi to trochu proti srsti.
"Opravdu musíte?"
"Je nám líto, ale musíme…"a doopravdy mě to mrzí.
V pátek se konal večírek v režii Whitney Houston. Dostala jsem pozvánku a takováto příležitost se zkrátka a dobře neodmítá. Těšila jsem se jak malá a zvolila jsem jednoduchou variantu modelu-džíny, kožená bunda a pilotky. S sebou jsem "překvapivě" vzala Kenna. Šel rád, alespoň uvidí staré známé a já je zase poznám. Zábava je v plném proudu a mám dojem, že jsem tu zahlédla Madonnu i přesto, že vím, že s Whitney není velkou přítelkyní.
"Ahoj, vy musíte být Rosse Williamsová! "s vřelým úsměvem si se mnou třese paní domácí Houston.
"Těší mě…"
"Víte, proč jsem vás pozvala Rossie? "jde přímo na věc. Její přímost mě docela překvapuje, z vyprávění ji znám jako milou, humornou ženu s dobrým srdcem zatím z ní cítím nepříjemnou přímočarost a pivo. Přála jsem si s ní promluvit, ale ne zrovna v tomhle stavu.
"Chtěla jsem se vás zeptat, jestli… Jestli byste nechtěla pracovat pro mě. Se mnou uděláte větší kariéru nežli s Ortegou. A prý jste neuvěřitelně ochotná…."
"To je velice milé, moc si vaší nabídky vážím, ale pro Kenna chci pracovat i nadále. Má velkou, obrovskou zakázku a pracuji pro něj už čtyři roky. Zvykla jsem si na něj." Snažím se jí nerozčílit a nezpůsobit tak společenský trapas.
"Dobře, beru to, kdybyste si to rozmyslela, tady máte číslo. "podává mi vizitku. Po pětici koktejlů, deseti celebritách a jednou opakované nabídky od Whitney jsem se vydala na toalety. A koho jsem nepotkala! Madonnu a opět pana Jacksona jak se líbají… V okamžiku překvapení zabouchávám rychle dveře a ženu to rovnou po schodech rychle ke dveřím. Loučím se v rychlosti s Kennem a doufám, že nevědí, kdo je vyrušil. Snažím se proto co nejrychleji vypadnout. Pán je "jiný" než ostatní, je hrozně "stydlivý" a Madonna? Škoda slov. Nežárlím nebo něco tak, jen mě rozčilily jeho lži. Se vztekem jdu domů asi kilometr a půlnoci. Jdu tak rychle, že ani nevnímám, že mám do krve rozedřené achilovky…
"Roselline! "takhle mi říká jen tehdy, kdy je na mě naštvaný "Kde jsi? Máš dvě hodiny zpoždění! Čeká tu Michael…"ozývá se na mém záznamníku. Jenom tupě posedávám v kuchyni a poslouchám další a další vzkazy. Omluvím se kvůli kocovině, to už mám dopředu vymyšlené.
"Rosse, našel jsem si novou holku." oznamuje mi bratr při snídani.
"To je fajn… To je fajn…"je fajn, že opět nemám přítele. Naposledy jsem byla s Victorem, bankéřem, který měl být svobodný. Opak byl pravdou.
Příští den mi bylo netaktně naznačeno, že jestli si tohle ještě dovolím, můj plat pouze byl 1500 dolarů měsíčně. A dnes se jdeme do studia podívat se, spíše si vyposlechnout alternativy songů na nové album. Čekala jsem, že tam bude i Jack Mick, ale doufala jsem, že to tak nebude.
"Tak teď je to Dangerous! "nejistě a zároveň natěšeně se Mike kroutí na židličce u přehrávacího pultu a vychutnává si song. Krom pozdravu jsme spolu jinak nepromluvili… Chová se divně, trochu naštvaně, nevím, jestli kvůli mně nebo něčemu jinému.
"How she moves, her hair, her lips, her lines but i like it because it´s Dangerous!" je to něco naprosto jiného, než jsme mohli slýchat do teď, není to o nevinnosti a lásce. Je to kráse a sexu. Čímž potvrzuje svůj nedávný výkon na toaletách. Ale ta písnička mi hraje v hlavě bez přestávky! Líbí se mi i víc než celý Thriller, možná proto, že ten poslouchám téměř deset let a tohle deset minut!
"Vrchol POPu! "chválí ho užasle Kenn.
"A vám se to nelíbí? "je až udivený, že ho automaticky nechválím!
"Ale ano, je to dobré, jen je tam neustále sex a nic o lásce! Alespoň takhle to působí na mě. "jemná upřímnost ještě nikoho nezabila. Přijde mi, že se na mě jenom zakoukaně culí a nevnímá, co říkám, myslím, že mě tak chce rozčilit.
"Michaele, mám pro tebe skvělou ženskou! Je to modelka z Vogue! "nabízí Mikovi pomocnou ruku při konci nekonečné schůzky. Už se tak těším domů, až se naložím do horké vany, s voňavou, fialkovou vůní a…a! On JEMU dohazuje ženy? Nemělo by to být obráceně? Ten nemá dostat nápadnic..?
"Má hnědé oči, černé vlasy, je snědá, vysoká, udělaná, jestli mi rozumíš." naznačuje u hrudi rukami plná ňadra "Konec konců, mám tu její fotku!" nevěděla jsem, že jako vedlejšák má dohazovače.
"Em no, děkuji, ale tu znám a je šíleně umělá. Je něco jako Madonna. Čarodějnice jedna!" Já mám asi slyšiny! A co to tedy bylo? Určitě jenom zatlouká na její příkaz. Rozčilení hraje úctyhodně.
"Dobře! Klid! Ale sám dobře víš, že nemůžeš být pořád tak osamělý. Jsi skvělej chlap. Ženy tě milují, chtějí tě a ne kvůli jménu."
"Kenny, tohle jsou lži… A navíc jedna je teď v mém zorném poli…"nahýbá se k němu a šeptá mu něco, nejspíš jméno.
"Vážně?!"ptá se ho se smíchem a přitom pozoruje mě… Aneb jak poznat, že mě pomlouvají… Když jsem se vrátila domů, čekalo tam na mě překvapení… Před domem stojí totožný, bílý jeep a z něj vylézá Johny spolu s vakem na oděvy.
"Dobrý den, tohle vám posílá Michael…"
"Mě? "divím se, ale přesto dárek přijímám.
"Doufám, že se ještě uvidíme…"
"To i já. A děkuji vám. Moc! "nevím proč, ale mám pocit, že zadání sedadlo není prázdné, přes zatónovaná skla to sice nezjistím, ale…
"Johny! Myslím, že jsem si tu naposledy něco zapomněla. Můžu?" ptám se, i když v ruce už držím kliku. Nikdo tam nesedí. Jsem překvapená, když pociťuji zklamání, čekala jsem to, ale i tak jsem naivně doufala.
"Asi jsem ztratila peněženku… No to je jedno… Děkuji. "hraju na něj, abych nevypadala jako naprostý idiot.
"Omlouvám se za ty krásné a bohužel zničené šaty. Tyhle mi navrhl můj přítel M. Bush. Je v nich i moje lítost, doufám, že se Vám líbí a budou Vám sedět. Dále bych byl velice rád, kdybyste se mnou dnes večer v 7 před Váš dům. Můžeme jít dnes nebo se domluvit na příště.
V naději doufající Michael Jackson."

"Wow! "vyjeknu a vyskočím spolu s obálkou a dopisem. Chce se mnou jít na večeři… A ty šaty jsou tak dokonalé! Kam se hrabe Coco Chanel! Okamžitě se do nich oblékám a opravdu, sedí perfektně. Nevím, jak tak dobře mohl odhadnout moji velikost ve všech místech mého těla. Ale na večeři nehodlám jít… Sotva se známe a do postele s ním kvůli jedněm šatům nevlezu. Ale musím uznat, že je to velice milé gesto. A dozajista drahé… V 6:59 sedím na parapetu jako přikovaná. Vyhlížím auto a za pár minut tu opravdu stojí. Čeká už půl hodiny, je opravdu vytrvalý. Ale svůj názor nezměním, nikdy jsem si s nikým s práce nic nezačala a nehodlám to měnit. Technicky vzato to není můj klient§ A byl tak milý…pozorný. Jdu za ním! Slézám podobně jako bratr před pár dny požární schodiště, ale to se začíná auto rozjíždět… Jsem na chodníku, když mizí za rohem… Křičím, aby zastavili, ale neslyší mě… Proklínám se. Takovouto šanci na sblížení s hvězdou jsem ještě neměla… A on je navíc takový, jaký je…
Celé ráno se proklínán…nesnáším se… Někde asi něco rozdávají zadarmo, protože jsem ve Starbucku úplně sama, nebo je kafe infikovaný… Vidím jenom něčí záda, jak urovnává kelímky pod pultem, proto rovnou říkám svoji obvyklou objednávku.
"Jedno expreso…"
"Jednu kávu a dvě růžové koblihy." dokončuje za mě obsluha.
"Vy jste se snad už zbláznil?" praštím dlaní do desky, když vidím opět Michaela!
"No dovolte! Já tu jenom pracuji!" utahuje si ze mě a obchází pult směrem ke mně.
"Když jste včera nepřišla vy, musím za vámi přijít já! "se samozřejmostí konstatuje a sahá mi na bok, nikoli kvůli erotickým choutkám nýbrž niti z trička.
"Prosím, pojďte semnou alespoň jednou na večeři… Dejte mi šanci. Poznáme se, a když vám nebudu příjemný, mimo práci se scházet nemusíme. Ale jestli se mnou na tu večeři nepůjdete, budu vás nadále pronásledovat. To mi věřte!" Musím se mu smát do tváře… je tak roztomilý, když se snaží vyhrožovat!
"Měla bych se kvůli tomu včerejšku omluvit. Nebyla jsem si jistá, jestli je to správné… A šíleně moc děkuji za ty šaty! Nikdy jsem neviděla hezčí!"
"Do prdele…"až po chvíli si uvědomuji, že to nebylo na mě a tak se neurážím.
"Co? "ohlížím se směrem, kam se dívá a vidím dav běžící přímo do obchodu k nám. Pohotově mě chytá za ruku a běží se mnou nejspíš do skladu. To už je na nás přilepený vůdce davu, ochranka se sice snaží, ale na dvacet lidí dva muži nestačí. Utíkáme asi do skladu. Otevíráme velké kovové dveře v domění, že jsou to pouze bezpečnostní dveře...Omyl, vlezli jsme do obří chladničky.
"Ježíši, co to bylo! "jsem vyděšená a začíná mi být v 5 stupních zima.
"To je normální. Za chvíli snad budeme venku." dýcháním si zahřívá ruce. Proč já si brala sukni! Měla jsem přeci předpokládat, že skončím v mrazáku nebo co to k čertu je.
"Jestli chcete mít alespoň trochu tepla, pojďte ke mně…"
"Já to vydržím…"však asi po dvou minutách mi už je vážně zima. Dávám mu ruce okolo pasu a s jednoznačným zájmem konstatuji: "Jenom kvůli teplu…"
"Kvůli čemu jinému?!"jeho úchylný pohled mě alespoň trochu zahřál… Vypadal zatraceně sexy.
"Krásně voníte. "to vy tak pomýšlím si pro sebe, ale namísto toho jenom poděkuji, vtom se otevírají dveře a našimi zachránci jsou Johny a John (shoda jmen, nespletla jsem se) z ochranky.
"Zastavte se zítra v 7 hodin. Někam tedy zajdeme." odcházím zadním vchodem do práce. Popobíhám, abych byla pryč z jeho dohledu a zároveň kvůli Slunci. Ještě teď se mi třesou kolena, otázkou je zda kvůli zimě nebo jemu… Měl vřelé objetí, jemné, jakoby se bál, že mi ublíží, příjemně hřál, prsty se neustále trošku cukaly, jakoby tančily "tanec tepla"…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 7. července 2014 v 13:04 | Reagovat

Já bych si teď úplně dala donuty...růžové, mňam. :-D Já původně doufala, že jí chybí Michael...a ono jí chybí JENOM ty šaty...! :-D ,,Ale tohle je číslo anglické královny." :-D :-D a konec taky rozesmál...chudinka skončila "u ledu" :-D  ta scéna na toaletách a následující slyšiny...mě to úplně zaskočilo. :-D jenom jsem hrozně doufala, že se z té líbačky nestane něco vážnějšího...a uff, povedlo se...Michael a Rossie mají asi rande! Ehm, chci říct "běžnou schůzku neformálního typu," samozřejmě. :-D A ty šaty, to bylo tak milé gesto...stejně jako celý ten proces důmyslného pronásledování a nahánění Rossie. :-D Kdy už bude další díl? :-D

2 vercajackson vercajackson | Web | 7. července 2014 v 15:24 | Reagovat

:D Kdy bude další díl?! :D no, jelikož dlouho nikdo nic nenapsal tak jsem myslela, že blog snad i zruším, ale jsem ráda, že se ti líbí takže...nejspíš budu pokračovat :)

3 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 7. července 2014 v 16:34 | Reagovat

[2]: Jasně, že pokračuj! Jaképak rušení? Musíme se podporovat! Rušení nebude. A basta fidli! :-D rozhodně nepřestávej psát, já se do toho zrovna zažrala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama