"Zázraky se někdy dějí." - Michael Jackson

Michaelův sexy hlas...

21. října 2016 v 22:45

Video na dobrou noc s Michaelovým hlubokám, sexy, krásným hlasem jiným, než ho známe jindy
 

Thug life

21. října 2016 v 19:46



Michaelovi stěry anebo Thug life...
Tak snad Vás video pobaví stejně jako mě Smějící se

Kresba

17. října 2016 v 22:44


Ráda bych Vás poprosila, abyste halsovali do komentáře, jakou fotku mám namalovat. Hlasování bych nechala bežet do konce tohoto týdne, doufám, že se nějaká doopravdy vybere a poté se mi sna i povede nakreslit Smějící se





 


Smooth

17. října 2016 v 21:49

Moje ukolébavka na dobrou noc... :-) Jinak další kapitola je ve výrobně :D
jen mi to trochu hatí to učení

SC

10. října 2016 v 23:00

Nějak se těhlech cover verzí od skupiny Duwende nemůžu nabažit, líbí se mi hrozně, že se nesnaží napodobovat Mika, má to svůj osobitý styl, který ale stále připomíná originál, no a samozřejmě plus "ústní kapela".

Souhvězdí lásky - 32.kapitola

3. října 2016 v 13:48
32. kapitola
Odhazuji cigaretu a jdu k Michaelovi, je za ním zástup sestřiček a doktorů. Většina chce podpis nebo fotku. Michael vypadá opravdu šíleně naštvaně… achjo, jsem hloupá. Chytám ho za ruku a v klidu odcházíme z nemocnice. Roztahuje nad námi obrovský černý deštník a se spěchem v nohách se blížíme k autu.
"Kdo to byl?!!" nevydrží to, zavrčí na mě vztekle a ani jsme nenastoupili do auta. Achjo, výčitky svědomí…
"Miku, jen jeden doktor, povídali jsme si…"
"A o čem jako?!! Proč ti dává vizitku? A odkdy zase kouříš?!" je rudý v obličeji a jeho tón hlasu je zvláštní. Málokdy jsem ho takhle slyšela mluvit.
"Prostě jen tak…co tady dělám a co dělá on. Nevím, proč mi ji dal, neprosila jsem se!" snažím se mu celou situaci v klidu vysvětlit.
"Johnne, jeď domů!" jsme v limuzíně, takže je to ok. Nikdo nás nevidí, vyříkáme si to jenom my dva sami.
"Roseline!!!" sedá si ke mně blíž a chytá mě za ramena, pevný stiskem. Má zatnuté čelisti a v očích mu hoří plamínky.
"Ano, Michaele?" špitnu nejistě, koutky mi cukají nahoru, trošku mě sice zastrašil, ale na druhou stranu je pro mě naprosto nové vidět ho takhle.
"Já tě miluju…jsi moje snoubenka, moje oficiální přítelkyně, já mám určité postavení. Sice dneska v nemocnici nebyli žádní ti zpropadení pisálci, ale ty máš taky určitou roli! Musíš se se mnou ukazovat. Nechci zase potom v novinách číst, že další ženská nechala Wacko Jacko!" vysvětluje mi energicky a snaží se zůstat v klidu, zatím neúspěšně.
"Oficiální?? Jsem snad nějaká písnička? Michaele!! Já prostě nevím co ti na to říct… začínám toho mít plné zuby. Chci mít svůj klid… nepotřebuju kontrolovat! A Johnnyho si za mnou posílat nemusel!" vymaňuji se mu z náručí.
"Jsi jen moje! Jenom moje!" nahýbá se ke mně a vášnivě mě líbá.
"Jsem svobodnej člověk! Ne, nějaká hvězda, která když někdo zavolá, už letí! Chci mít klid!" šťěkám na svoji obranu.
"Tak si jdi…" špitne zaraženě Michael a ruce si pokládá vedle sebe. Bez jakéhokoliv náznaku jiné emoce, nijak nereaguje. Jenom na mě hloupě civí.
"Fajn!" to mě dožírá ještě víc, beru si kabelku a vystupuji z auta a zabouchávám dveře. Naštěstí se stojí kvůli červené na semaforech, takže se žádné akční vyskakování a kutálení po silnici nekoná. Takový pocit prázdna tam hluboko v hrudi, zároveň velice těžké plíce. Pospíchám na chodník pod budovu, abych nebyla celá mokrá. Kolona se rozjíždí. Čekám, dokud déšť trochu neopadne. Zpoza rohu ulice se po pár okamžicích zjevuje John. Míří rovnou ke mně.
"Rose, mám tě poprosit, jestli by ses nevrátila za Mikem…" vyřizuje vzkaz a deštníkem nad hlavou a zároveň druhou rukou mě pod něj zve.
"Ani není schopen přijít sám… Nejdu. Ahoj, Johnny" usměju se se slzičkami v očích, ale brzy mě to zase přejde. A tak Mikův bodyguard mizí stejně rychle, jako se objevil.
Nakonec si beru taxíka, mířím za Kennym. Takhle mastný účet za dopravu jsem dlouho neplatila. Jsem rozhořčená, mrzí mě, co jsme si s Michaelem řekli, ale myslím, že si musím hájit svoje práva, i přestože ho miluju.
U Kennyho na pohovce potkávám i Mika. Moc se mi nedaří mu uniknout. Michael mě zkoumavě prohlíží. Myslela jsem si, že na tu schůzku zapomněl. Kenny nám přeje krásné Vánoce, mě dává krásný šperk na krk a Mikovi luxusní hodinky, Mike mu dal několika denní zájezd na Bahami. Je pro mě dost těžké hrát před Kennem, že jsme úplně v pohodě. Nejhorší je, když mě chytne Mike při loučení ve futrech za ruku. Dveře se zavírají a já konečně mohu pustit Michaela.
"Prosím, neodcházej ode mě…" obejme mě pevně okolo ramen a tiskne mě vší silou.
"Mickey, já ti neví…je toho vážně moc… být hvězdou je ohromně těžké…vidím to, ale já jsem obyčejná holka, já nikde nevystupuju, nemá mě kdo za co obdivovat, stydím se před novináři, stydím se, když o nás píšou ty sračky… ale hlavně mě to hrozně rozčiluje a mrzí mě to." sklesle se mu snažím podat můj pohled na situaci znovu a klidněji.
"Mám kvůli tobě nechat zpěvu?" vyhrkne a zaprosí mě očima, ať tohle po něm nechci.
"Mike…myslím, že nám to oddělení jen prospěje. Budeš mi hrozně chybět, půl roku je půl roku, ale sám vidíš, že oba potřebujeme prostor pro sebe."
"Rossie…já tě miluju, ty hloupoučká, nepotřebuju prostor pro sebe, já tě chci ve svém prostoru…a už v žádném případě nechci žádné oddělení!" bere mě znovu za ruku a líbá mi jí.
"Mrzí mě to, co se stalo, ale přísahám, že jsem v tom nevinně." omlouvám se mu cestou k autu. Johnny se klidně a spokojeně usměje, když nás dva vidí zase spolu.
"Jsi krásná…" říká, když mu hlavou ležím na klíně a nechávám si od něj laskat ve vlasech. Je mi s ním hezky, jsme sice oba skleslí z té hádky, ale nemůžeme být bez sebe.
"Ty jsi krásnej…" hladím ho rukou po stehnech. On mě s radostí napodobí. Obyčejný chlap s obyčejnými touhami. Líbal mě na rtech, krku, tvářích, od ramen postupoval až k hrudí, jeho teplé velké a jemné dlaně mi jezdily po ramenech, sundal mi ramínka šatů, stejně tak i podprsenku, pohrával si se mnou. Pod sukni mi strčil ruku a zapojil své prsty. Když viděl, že už bych měla dost, nechal toho, mučil mě. Líbilo se mu to. I mě. Líbilo se mu, jak mě má v moci, jak si semnou může dělat úplně všechno. Bylo mu to vidět v očích. Viděla jsem mu až do žaludku. Rozepl si kalhoty a syrově, jako bych pro něj nic neznamenala, jen ho do mě vstrčil. Sex byl úžasný, o tom žádná, ale nebyl v něm žádné, vůbec žádné emoce, což čerstvou snoubenku dost zamrz.
Ke spánku se ukládáme až o půlnoci. Michael vypadá strhaně, vrásky pod očima mu přidávají o několik let a svěšené koutky úst vyvolávají otrávený výraz.
"Rose, mám nechat všeho?" vypluje z něj najednou "myslí celkově koncerty, zpěv…"
"Myslíš, že bys měl?"
"Nevím, je to obrovská část mého já, ano turné jsou hrozně, ale ta lásko od nich je úžasná." Živí mě to, je to můj koníček. Víš kolik jsem už měl přítelkyň a kolik…" zaráží se.
"Promiň mi Rossie!!! Nemyslel jsem to takhle." chytá mě za dlaň v okamžiku, kdy chci odejít z postele.

"Miku, nemyslela jsem si, že i ty jsi takový" další cigareta mě uklidní.





Baby, be mine!

29. září 2016 v 23:02

Osobně si myslím, že jejich provedení písní je někdy lepší než originál, mají hodně právě od MICHAELA ale i od Madonny (příklad lepšího provedení)

Souhvězdí lásky - 31.kapitola

17. září 2016 v 9:53
31. kapitola
Od onoho dne letěl čas jako splašený, a navíc, mohla jsem si říkat, snoubenka Michaela Jacksona, to byl ten nejkrásnější dárek za celých 29 let, co jsem na světě. Ale i doma jsem to musela držet tak trochu v tajnosti, kdyby to věděl Richie, na náladě by mu to rozhodně nepřidalo. Navíc by to hned vyzvonil našim rodičům, chci to udržet v tajnosti. Chci jim to říct sama ruku v ruce s Michaelem v Anglii v mém rodném domě. Prozatím mi stačí důkaz, že mě s Michaelem spojí někdy v budoucnu víc než naše láska, krásný zásnubní prsten. Spokojeně si ho prohlížím, když vybírám z Michaelových desek, kterou pustím, rozhodla jsem se pro tu Vánoční z dob The Jackson 5. Michael se vynoří zpoza rohu sotva uslyší první tóny. A okamžitě se přidává tlumeným hlasem ke zpěvu, jako by neutekl ani den od doby, kdy ji s bratry nazpíval. Obdivuji ho pro jeho paměť a intelekt. Je to okouzlující muž.
Zpoza rohu vykoukne můj bratr v čepici Santa Clause a se specifickým: "Hou, hou, hou!" získá nadobro všechnu pozornost zase on. Cítím, že tohle budou krásné Vánoce. Jsem nejšťastnější za celý můj život, kdy jsem byla.
"Tak co, ségra, už jsi napsala dopis Santovi?" přiletí ke mně Richie a zazvoní mi obrovským zvonkem přímo u hlavy.
"Jo, napsala! Že chci klid! A normálního bráchu!" zasměju se.
"Neboj, to se ti brzy splní, rozhodl jsem se, že do Londýna odletím dřív než vy. Nechám vám tu taky trochu soukromí. Děkuju za tu noclehárnu…docela se to dalo přežít, vlažná voda, kadibudka, i ta strava se nechala sníst." směje se.
"Není zač… ale máš pravdu. Je čas se odstěhovat. Přeci jen…na takhle náročné hosty tu nesme zvyklí!" zakření se Michaela a obejme Richieho.
"Ale nebojte, na oběd tu ještě budu!!! Mimochodem…kdo dneska vaří?"
"To já nevím…ve skutečnosti jsem taky jenom host!" pověsím se Michaelovi okolo krku a políbím ho na tvář.
"Fajn…" řekne Michael rezignovaně "co teda chcete, moji vzácní hosti?" čapne mě do náručí a nese si mě k jmelí.
" Co třeba objednat KFC?" zasměju se jeho utrápenému výrazu.
"Výbornej nápad, už tam letím." bere sluchátko a nasazuje ženský hlásek. Hraje tak přesvědčivě, že já i brácha se válíme na zemi, až nemůžeme dýchat. A co teprve pozorovat Michaela, jak se snaží se nerozesmát do sluchátka. Objednal snad vše, co šlo. A od všeho chtěl 5 kusů.
"Pane bože…já umřu. Asi prasknu…"sedí zmožený snoubenec v křesle a hladí si dost nafouklé břicho.
"Podej mi ještě to křidýlko, lásko."
"Chceš se mi zabít a nevzít si mě?" kousnu do posledního kousku já.
"Ty mrcho jedna! To bylo moje!" bere do ruky kečup a bezhlavě ho na m stříká. Zůstanu sedět jako opařená. Jsem celá od kečupu. Celá. Musím vypadat jako čert. Nemůžu promluvit. Michael jen sedí a spokojeně se směje.
"Trošku se červenáš!" vysmívá se mi přímo do tváře.
"Né!!!" běží Mike zběsile z jídelny do chodby a snaží se vyhnout dlouhému proudu hořčice.
"Ty si to vypiješ!!" řvu a běžím za ním. Celá chodba je kečupovo hořčicová.
Michaela ušetřím až tehdy, když slyším zvuk telefonu. Klouže se po podlaze a doplachtí tak až ke stolku.
"Ahoj…"zasměje se Michael do sluchátka, a přitáhne si mě rukou okolo boků k sobě a potom si mě pevně chytne za zadek.
Lísám se k němu a líbám ho na krk, hladím po zádech a taky po zadku.
Baví se s Kennym o tom, že se musíme ještě sejít před Vánoci, že pro nás něco má. Je to šílené, už je 20. prosince. Michael mi po společné sprše oznamuje, že se jede do nemocnice. Když odcházíme, zaregistruji, že na stolku leží dopis. Je to výpis z bankovního účtu. Michael daroval na fond výzkumu léčby rakoviny asi 2 miliony dolarů! Jsem šokovaná a usvědčuje mě to v tom, jak moc a proč ho miluju. Nezmínil se ani slovem. Naložili jsme bráchu a vyhodili ho na letišti. Nebylo to moc dojemné a dlouhé loučení. Za 4 dny ho uvidíme znova.
"Lásko?" pokládám mu ruku na stehno, zatímco on řídí.
"Miluju tě… jsem ráda, že jsi tak štědrý a nic za to nechceš, ani uznání. Myslím ty peníze pro nemoci."
"Já tebe taky…"usměje se a hladí mě po vlasech, po očku po mě koukne a najednou mi natáhne před oči pramínek vlasů " Ty moje kečupová královno!"
V nemocnici jsme na tajňačku, všichni okolo mají radost, a co jeh hlavní, i Michael. Dělá mu to dobře, pomáhat dalším lidem. Dárky, povídání, hraní si, prostě uvolněná nálada, kterou kazí jen ono místo a ony choroby. Michael uklidňoval, chvástal, utěšoval ty malé uzlíčky neštěstí. Mě to nikdy nedělalo moc dobře, vidět někoho trpět, vidět unavené, životem otrávené a nemocné tváře. Natož malých dětí, které si zaslouží dlouhý šťastný život, který by měli mít před sebou… mnohdy už je ale na konci. Opravdu mi to není příjemné… Michael je na to dobře. Vidí rozzářené očička dětí a slyší smích. Já stále vidím slzy a nářek. Jsem z toho smutná a ještě k tomu můj pobyt v Anglii, nikdy předtím jsem si nemyslela, že bych mohla tak moc nechtít zpátky domů. Ano, určitě by se mi nechtělo domů, jelikož se mi v L.A. líbí…ale teď je to úplně jiná dimenze. Achjo, nervózní ťukání prsty, pocení dlaní, neusměrnitelný tok myšlenek. Už vím, co mi pomůže! Zběsile hledám v kabelce. V každé kabelce mám jednu cigaretu pro kritické chvilky. Jako teď!
"Michaele, prosím, omluv mě, jdu na WC." usměju se na něj.
"Dobře, vrať se mi brzy." Poté prohodí pár slov s Johnem, já mezitím už mizím za rohem a jsem u východu nemocnice. Cigareta je nalezena a nepoškozena. Díky bohu!
"Dobrý den, prosím vás, nemáte oheň?" oslovuji neznámého muže, v saku, blonďáka, hezká postava i tvářička.
"Jistě!" usměje se a vkládá si hořící cigaretu znovu do úst, zatímco mi podpaluje tu moji. Venku prší, takže musíme stát pod střechou nemocnice.
"Pacientka?" usměje se na mě a prohodí s lehkostí.
"Návštěva. Vy?" spokojeně nechávám moje plíce naplnit se kouřem.
"Doktor. Právě mi končí šichta… docela náročná." zasměje se, až poté si všimnu váčků pod očima.
"Jste chirurg?" tipuji.
"Jo, jo…jsem. Dneska nám přivezli vážnou nehodu. Byl to celkem masakr. Operace nám trvala skoro 10 hodin. Prostě no…jsem docela unavený, hlavně hladový. A ty hnusy z nemocnice bych nepřál nikomu!" znovu ukáže svoje krásně bílé zuby "Nechtěla byste se mnou zajít na takovou brzkou večeři?"
"Víte já…nemůžu. Je mi to moc líto ale…opravdu nemám čas." najednou v zádech ucítím něčí pohled a nepříjemný pocit. Je to John, netváří se zrovna nadšeně.
"Tak kdybyste kdykoliv čas měla, tady je moje vizitka." bylo by blbé nepřijmout ji, je to sice hezký chlap, ale…

"Děkuji vám… Naschle." třeseme si rukou a já odcházím jako pes s ocasem staženým mezi nohama… Michael stojí u Johnnyho a povídají si… vypadá nasraně…ne jen naštvaně, ale nasraně.



Janet čeká mimčo

13. září 2016 v 21:40
Nevím, zda jste již zahlédly zprávy o Janetině zrušení turné, ale hlavně...o jejím miminku.


Zde je její vyjádření:
"Nejdříve bych ráda všem svým fanouškům poděkovala, že se přišli podívat na vystoupení. Pokaždé to byl díky vám úžasný večer. Teď jsme v druhé části, ale objevily se nečekané změny a já si myslím, že je důležité, abyste se o nich dozvěděli jako první. Můj manžel a já plánujeme rodinu, proto musím turné odložit. Prosím, pokud můžete, zkuste mi rozumět. Je důležité, abych to udělala teď, musím respektovat rady lékařů. Ale nezapomenu na vás a budu pokračovat v turné, jak to jen bude možné,"


Michael Jackson | Give In To Me ( Unreleased Version )

9. září 2016 v 16:59
Nedokonalá a právě proto dokonalá nedodělaná verze Give in to me Usmívající se


Kam dál